22 C 124/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 25. 1 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře uveřejněného na jejích webových stránkách [webová adresa] dne 4. 7. 2016 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná měla úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 020 Kč nejpozději do 12. 10. 2017. Žalovaná na svůj závazek zaplatila pouze částku 1 753 Kč, která byla původním věřitelem v plné výši započtena na poplatek za poskytnutí úvěru, dále již nezaplatila ničeho a ode dne 13. 10. 2017 je v prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 postoupena na žalobce původním věřitelem, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019. Žalobce tak nyní po žalované nárokuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 267 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 862,48 Kč za dobu od 13. 10. 2017 do 1. 7. 2019 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované dne 19. 10. 2020 výzvu k plnění, avšak žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovanou soud usnesením ze dne 7. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 14. 5. 2021. 4. Soud na základě předložených důkazů dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 4. 7. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 020 Kč nejpozději do 12. 10. 2017. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem na její bankovním převodem dvěma platbami, a to platbou ve výši 5 000 Kč dne 4. 7. 2016 a platbou ve výši 3 000 Kč dne 21. 10. 2016. Avšak žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, když původnímu věřiteli zaplatila pouze částku 1 753 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 došlo s účinností ke dni 24. 7. 2019 k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena doporučeným dopisem ze dne 19. 8. 2019. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovanou mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, která měla poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Soud tedy podané žalobě vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 500 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za dva úkony právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 a. t. a za jeden úkon ve výši jedné poloviny podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) a. t. à 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 a. t., 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 15. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 16. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.