22 C 13/2021-21 — Okresní soud v Liberci

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 10 875,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovaným uzavřel dne 11.7.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč na dobu 30 dnů. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně administrativního poplatku ve výši 2 180,35 Kč a sjednaného úroku ve výši 45 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 7 225,35 Kč do dne 12.8.2019. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet dne 11.7.2019. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce mu tak v souladu s čl. 5 Smlouvy účtoval poplatky za odeslané upomínky při prodlení, a to v celkové výši 1 150 Kč. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po odeslání uvedených upomínek. Pohledávka za žalovaným je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 5 000 Kč, poplatkem za úvěr ve výši 2 180,35 Kč, úrokem ve výši 45 Kč, čtyřmi poplatky za odeslané upomínky v celkové výši 1 150 Kč. Žalobce se současně domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Toto odůvodnil především tím, že ve Smlouvě (bod 5.1 písm. b)) se žalovaný zavázal v případě prodlení žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, kdy žalobce zohledňuje ustanovení § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a požaduje smluvní pokuty pouze ve výši součinu čísla 0,5 a celkové výše, tj. 2 500 Kč (5 000 x0,5). Smluvní pokutu žalobce požaduje za období od 13.8.2019, den následující po splatnosti úvěru, do 9.10.2020, tedy data podání žaloby. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní upomínku ze dne 11.9.2019 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11.7.2019 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal tyto žalobci vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 180,35 Kč a úrokem 45 Kč do 30 dnů, splatnost úvěru nastala dne 12.8.2019. Součástí Smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě pro případ, kdy nastane porušení závazků ze Smlouvy, když se žalovaný dostane do prodlení, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný se dále zavázal, pro případ porušení Smlouvy, zaplatit žalobci paušální poplatek za upomínky – pro případ prodlení o 7 dní ve výši 150 Kč, o 14 dní ve výši 250 Kč, o 21 dní ve výši 350 Kč, o 30 dní ve výši 400 Kč. Žalovanému byly zaslány upomínky k zaplacení dlužné částky, a to ze dne 19.8.2019, 26.8.2019, 2.9.2019, 11.9.2019. 5. Soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle ustanovení § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 6. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu se sjednaným poplatkem a úrokem žalobci splatit do 30 dnů od uzavření Smlouvy. Žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. Žalobce prokázal, že žalovaného upomínal k úhradě dlužné částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. 7. Po právu byl shledán i nárok na smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč a poplatku za odeslané upomínky v celkové výši 1 100 Kč, když účastníci si je ujednali a jejich výše není vzhledem k výši poskytnutých prostředků nepřiměřená ani nemravná. Soud proto i v této části žalobě vyhověl. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1 970 o. z. nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a 3 paušálních náhrad po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..