22 C 137/2021-19 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 2 605 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 460 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ předchozí věřitel“) na něj smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2020 postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Předchozí věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace dne 23.3.2020 smlouvu o zápůjčce a poskytl žalovanému bezhotovostním převodem částku 2 000 Kč Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník předchozího věřitele. Žalovaný měl zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 440 Kč vrátit do 29.4.2020, což ale neučinil. Žalobce požaduje zaplacení toliko dlužné jistiny ve výši 2 000 Kč, poplatku za poskytnutí 440 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč a dále dle čl. 1 a čl. 6 podmínek smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky vyčíslené ke dni 15.12.2020 na částku 460 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30.4.2020 až do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobcem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný poplatek (úrok), který představuje pevnou částku (§ 2390, § 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve sjednané době, zaplatit dohodnutý poplatek. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, zaplatil poplatek, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky a zaplacení úroku včetně poplatku neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Pokud jde o smluvní pokutu, vzhledem k výši jistiny je rovněž přiměřená a soud žalobě vyhověl i v této části (§ 2048 o. z.). Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 065 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.