22 C 147/2021-81 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 7 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela dne 2. 1. 2019 prostřednictvím komunikace na dálku se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalované poskytla bezhotovostním převodem peněžité prostředky ve výši 5 000 Kč. Sjednaná sazba smluvního úroku činila 36 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úrok nejpozději do 1. 2. 2019. Pro případ prodlení žalované se splacením úvěru byla ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně z nesplacení jistiny. Žalovaná na poskytnutý úvěr nezaplatila ničeho. Původní věřitel postoupil pohledávku ze Smlouvy za žalovanou na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019. Žalobce žalobou nárokoval zaplacení 5 000 Kč dlužné jistiny úvěru, smluvního úroku z úvěru v ponížené výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 2. 1. 2019 do zaplacení, 2 500 Kč smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 2. 2. 2019 do 7. 4. 2021 a úrok z prodlení v zákonné výši od 2. 2. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíc přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k prvnímu jednání ve věci bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí dnem 23. 9. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud učinil následující skutková zjištění a právně je posoudil následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobce je dána Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 9. 2019 mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. V dané věci se jedná o spor ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Původní věřitel se žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalované poskytl peněžité prostředky na její bankovní účet, jak plyne z potvrzení o provedené platbě, a žalovaná se zavázala je v ujednané lhůtě vrátit a zaplatit úrok. Předmětná smlouva byla mezi stranami uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Pro případ prodlení žalované se splacením úvěru byla ve Smlouvě ujednána smluvní pokuta. Neboť se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého závazku, je po právu i požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání. Sjednanou výši smluvní pokuty nelze považovat za neplatnou pro extrémní rozpor s dobrými mravy (§ 588, § 2051 o. z.). Žalobce svá tvrzení obsažená v žalobě prokázal, a bylo tedy na žalované, aby prokázala, že svůj závazek vůči původnímu věřiteli, resp. žalobci řádně a včas splnila, že závazek zanikl jiným způsobem, nebo že k jeho vzniku nedošlo. Žalovaná ovšem nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení zápůjčky a zaplacení úroku neprokázala. Proto bylo žalobě v rozsahu nároku na vrácení jistiny úvěru a zaplacení smluvního úroku a nároku na zaplacení smluvní pokuty vyhověno. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svůj závazek řádně a včas, dostala se do prodlení (§ 1968 o. z.) Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady tvoří 1 000 Kč soudní poplatek, 400 Kč odměna advokátky za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 200 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokátky a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 126 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 11. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 12. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.