22 C 176/2021-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platební rozkazu) došlou soudu dne 12. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38 409,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne 5. 4. 2018 uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Na základě Smlouvy žalobce poskytl žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Sjednaná úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 11,6 % ročně. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok formou 72 měsíčních splátek ve výši 967,14 Kč počínaje dnem 15. 5. 2018. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož žalobce v souladu s Produktovými podmínkami nesplacený zbytek úvěru zesplatnil, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 20. 7. 2020. V pozdější době již žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobce nyní požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 38 409,55 Kč, a příslušenství, které tvoří 1 918,35 Kč kapitalizovaný smluvní úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných splátkách, 15,86 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 11. 12. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 327,90 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobkyní, přičemž žalobce s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 28. 5. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud má po skutkové stránce za zjištěné, že účastníci dne 5. 4. 2018 uzavřeli Smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku – v rámci aplikace [příjmení] [příjmení], do které se žalovaný přihlásil pomocí svého jedinečného ID čísla a [příjmení] kódu. Na základě předmětné Smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat již dnem sjednání Smlouvy. Úvěr měl být poskytnut z úvěrového účtu č. [bankovní účet] a měl být vyplacen převodem na běžný bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Sjednaná úroková sazba úvěru činila 11,6 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 12,22 % ročně. Žalovaný měl dle Smlouvy poskytnutý úvěr včetně úroku splatit formou 72 měsíčních splátek ve výši 967,14 Kč splatných vždy v 15. den kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 5. 2018, s tím, že výše poslední řádné splátky činila 1 286,14 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěr zaplatit, činila 69 953,08 Kč. Dle článku III odst. 11 písm. a) a c) Smlouvy byl žalobce v případě porušení Smlouvy žalovaným prohlásit kterékoli dluhy žalovaného vůči žalobci za ihned splatné, o čemž měl žalobce povinnost žalovaného písemně vyrozumět, a ukončit smluvní vztah. Jak plyne z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet], dne 5. 4. 2021 žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem z úvěrového účtu [číslo] částku 50 000 Kč. Dle výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za dobu od 30. 4. 2018 do 30. 10. 2020 úvěr splácel ode dne 15. 5. 2018 do 15. 2. 2020, poté již nezaplatil ničeho. Ke dni 31. 10. 2020 činil dle výpisu z úvěrového účtu za měsíc říjen 2020 dluh na jistině úvěru částku 38 409,55 Kč, dluh na smluvním úroku částku 1 918,35 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny částku 9,76 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku částku 6,10 Kč. Dne 20. 7. 2020 žalobce nezaplacený zbytek úvěru zesplatnil a žalovaného vyzval k zaplacení zbytku úvěru nejpozději do 5. 8. 2020, to vše dopisem ze dne 22. 7. 2020, který žalovanému zaslal doporučení, jak plyne z poštovního podacího archu ze dne 28. 7. 2020. Dopisem ze dne 14. 12. 2020 - právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné Smlouvy o úvěru žalobci do 15 dnů, přičemž dopis byl žalovanému zaslán doporučeně, jak plyne z poštovního podacího archu právního zástupce žalobce. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V dané věci se jedná o spor ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit a zaplatit sjednaný úrok (§ 2399 o. z.) Smlouva o úvěru byla sjednána platně a žalobce své závazky vůči žalovanému z ní plynoucí, tj. vyplacení peněžitých prostředků, řádně a včas splnil. Žalovaný však tím, že úvěr nesplatil zcela, porušil jak výše citované ustanovení § 2395 o. z., dle kterého měl žalobce poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, tak i obsah samotné smlouvy uzavřené mezi účastníky. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal existenci platné smlouvy o úvěru včetně sjednání plateb poplatku za pojištění, jakož splnění svých povinností, které mu ze smlouvy plynuly, bylo na žalovaném, aby v řízení po skutkové stránce tvrdil a prokázal, že svůj závazek řádně a včas splnil, případě že žalobcem tvrzený závazek zanikl jiným způsobem, resp. že vůbec nevznikl. Avšak žalovaný zůstal v řízení nečinný a netvrdil ani neprokazoval ničeho. Proto soud ve výše uvedeném směru vyhověl. 10. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 672,50 Kč Tyto náklady tvoří 1 537 Kč soudní poplatek, 6 650 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za dva úkony právní služby à 2 660 Kč (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, a za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny á 1 330 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a. t., neboť výzva k plnění zaslaná advokátem žalobce žalovaným neobsahuje skutkový a právní rozbor věci a nesplňuje tak náležitosti předžalobní výzvy k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 900 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 300 Kč za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a režijního paušálu v částce 1 585,50 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 12. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.