22 C 21/2021-40 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně dne 6. 5. 2020 [název soudu], kterou uvedený soud usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], postoupil [název soudu], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 965,15 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“), uzavřela se žalovaným Smlouvu o Bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se [příjmení] zavázala žalovanému založit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a mimo další se zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno] až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal dodržet Měsíční kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a Produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, se kterými se žalovaný seznámil a souhlasil. Žalovaný své závazky porušil, když překročil Povolený úvěrový limit o 5 965,15 Kč a poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. Dne 11. 8. 2017 [příjmení] v souladu se Smlouvou a Podmínkami kontokorentního úvěru na nový bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], což žalovanému písemně oznámila. Žalovaný přesto svůj dluh vůči bance nesplatil a [příjmení] proto ke dni 14. 12. 2017 sjednaný úvěr zesplatnila. [příjmení] následně svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 postoupila žalobci. Žalobce nyní nárokuje zaplacení dlužné jistiny kontokorentního úvěru ve výši 5 965,15 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 5 965,15 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 v částce 291,72 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 965,15 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 14. 6. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující skutkový závěr. [příjmení] (pod původní obchodní firmou [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2013 Smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se [příjmení] zavázala vést žalovanému bankovní účet a poskytnout mu k běžnému účtu kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku Běžného účtu do výše Povoleného limitu za podmínky dodržení Měsíčního kreditního příjmu a Kreditního období na Běžném účtu. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal nepřekročit Povolený úvěrový limit kontokorentního úvěru. Dle výpisu z úvěrového účtu činil dluh žalovaného vůči Bance 5 965,15 Kč. [příjmení] žalovaného následně vyzvala k zaplacení dluhu z kontokorentního úvěru ve výši 5 965,15 Kč dopisem ze dne 14. 12. 2017. Dne 18. 2. 2020 uzavřela banka se žalobcem Smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí je Příloha [číslo] v níž je mezi postupovanými pohledávkami [příjmení] uvedena i pohledávka za žalovaným, a na jejímž základě [příjmení] svoji pohledávku za žalovaným postoupila žalobci. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru. Soud věc právně posoudil podle § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obchodní zákoník) upravujícího smlouvu o úvěru, kdy v souladu s principem smluvní volnosti stran byla mezi [příjmení] účastníci sjednali též poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu žalovaného vedeném [příjmení], ve které se žalovaná zavázala vrátit bankou poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z nich úroky, ceny, resp. poplatky a to za podmínek uvedených ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným pak byla v souladu s ustanovením § 524 a násl. občanského zákoníku postoupena [příjmení] na žalobce. 6. Protože žalovaný nesplnil svoji povinnost k úhradě dlužné částky řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 517 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 7. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Tyto náklady činí celkem 6 934 Kč a tvoří je 400 Kč soudní poplatek, 4 500 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 900 Kč náhrada hotových výdajů advokátky za uvedené tři úkony právní služby à 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a náhrada 21 % DPH v částce 1 134 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.