22 C 224/2021-16 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 208 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] o pojištění vozidla„ Komplexní poj. vozidla NAMÍRU“ uzavřené mezi účastníky řízení ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla, a to s účinností od 14.11.2018 s tím, že žalovaná částka představuje dlužné pojistné za období od 14.11.2019 do 21.2.2020 a poplatek za upomínku dle Sazebníku žalobce ve výši 300 Kč. Žalobce rovněž uplatňuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za období od 22.2.2020 do 26.11.2020 ve výši 169 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil, a to ani přes žalobcem zaslanou předžalobní výzvu k plnění. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli s účinností ode dne 14.11.2018 smlouvu [číslo] o komplexním pojištění vozidla zn. Volkswagen GOLF [registrační značka], z níž žalovanému vznikla povinnost platit žalobci roční pojistné ve výši 5 560 Kč splatné ročně. Za období od 14.11.2019 do 21.2.2020, kdy výše uvedená pojistná smlouva zanikla z důvodu neplacení pojistného, má žalobce nárok na pojistné ve výši 1 908 Kč. Dále pak má žalobce nárok na zaplacení poplatku za odeslání upomínky ve výši 300 Kč, což odpovídá výši dle Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného. Podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle ustanovení § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci sjednané pojistné za pojistné období od 14.11.2019 do 21.2.2020, kdy pojištění sjednané pojistnou smlouvou zaniklo, a to včetně poplatku za odeslání upomínky, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 208 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů z pojistných smluv - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.