22 C 230/2021-19 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 11 332,85 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.9.2018, na základě které žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč formou čerpání prostřednictvím úvěrové/kreditní karty [číslo]. Žalovaný tento revolvingový úvěr průběžné čerpal a byl povinen čerpaný úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách tvořených vedle čerpané jistiny rovněž úrokem a souvisejícími platbami za služby. Žalovaný však své povinnosti neplnil, když se dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (15.6.2019, 15.7.2019, 15.8.2019, 15.9.2019, 15.10.2019) žalobce proto úvěr ke dni 30.10.2019 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu celkem 11 800,55 Kč, který činil na čerpané jistině 9 999,28 Kč, úroku, pojištění a poplatcích 1 251,25 Kč, poplatku za upomínku 150 Kč, nákladech na vymáhání 200 Kč, úroku z prodlení 33,52 Kč a smluvní pokutě 166,50 Kč. Inkasní agenturou pak bylo vymoženo od žalovaného plnění 555 Kč, za které žalobce účtuje žalovanému provizi vyplacenou inkasní agentuře ve výši 87,30 Kč. Dlužná částka tedy činí 11 332,85 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalovaný byl upomínán k úhradě předžalobní výzvou zaslanou dne 24.4.2020, avšak bezvýsledně Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na spotřební zboží. Součástí smlouvy bylo rovněž v části B ujednání o Smlouvě o úvěrovém rámci, který byl žalovanému poskytnut v souladu s Úvěrovými podmínkami žalobce úvěrový rámec (revolvingový úvěr) ve výši 10 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky prostřednictvím úvěrové karty poskytnuté žalobcem do stanovené výše. Úvěr byl poprvé čerpán dne 25.3.2019 výběrem z bankomatu, o čemž svědčí„ přehled plateb“ vystavený žalobcem (dále jen„ přehled“). Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky splácet pravidelnou měsíční splátkou stanovenou žalobcem spolu s úroky z úvěru, vyúčtovanými cenami služeb (poplatek za SMS před splátkou 5 Kč, vedení úvěrového účtu 50 Kč měsíčně), a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce ve výši stanovené žalobcem v pravidelném měsíčním výpisu zasílaném žalovanému. Úrok z úvěru byl sjednán na 26,41 % p.a. Z jednotlivých výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, kdy žalovaný započal čerpat úvěrový limit. Z těchto výpisů je rovněž patrno, jaké částky byly žalovaným čerpány v dalším období, rovněž také průběh splácení, účtované úroky, poplatky. Žalobce svůj tedy závazek splnil, když žalovanému umožnil čerpat úvěr do výše povoleného limitu. Žalovaný však svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas neplnil, což bylo prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období do 5.10.2019. Pro případ prodlení s úhradou splátek si žalobce s žalovaným sjednali, že žalobce je oprávněn Smlouvu vypovědět a úvěr zesplatnit. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. Protože žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel (do prodlení se dostal s úhradou pěti měsíčních splátek splatných 15.6.2019, 15.7.2019, 15.8.2019, 15.9.2019, 15.10.2019), a to ani po upomínce před zesplatněním ze dne 25.8.2019, žalobce dopisem ze dne 30.10.2019 úvěr zesplatnil ke dni 29.10.2019 a vyčíslil celkovou dlužnou částku ve výši 11 800,55 Kč (včetně poplatků). Současně žalobce vyzval žalovaného k neprodlené úhradě celého zůstatku úvěru do 20 dní od vystavení výzvy. Z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný po výzvě žalobce uhradil na svůj dluh 555 Kč. K datu 5.10.2019 dluh žalovaného činí částku ve výši 11 332,85 Kč. Žalovaný dále již nic nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 24.4.2020 zaslané právním zástupcem žalobce dne 24.4.2020, o čemž svědčí poštovní podací arch. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 332,85 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.