22 C 255/2020-27 — Okresní soud v Liberci

[právnická osoba] [anonymizováno] se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 5 876,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 9.10.2015 uzavřel předchůdce žalobce prostřednictvím svého zmocněnce [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba] dohodu o uznání duhu s žalovaným. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči předchůdci žalobce co do důvodu a výše celkem ve výši 11 876,53 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 25 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky [číslo]. Předchůdce žalobce se proto rozhodl využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 17.4.2018 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný na svůj dluh do data podání žaloby uhradil celkem částku ve výši 6 000 Kč. Toto plnění bylo ve prospěch žalovaného započteno na jistinu pohledávky a žalovaný nárok v příslušné výši ponížen. Usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 9.2.2021 došlo ke změně na straně žalobce, když místo původního žalobce [příjmení] [jméno], jiné registrační číslo [anonymizováno] [číslo], sídlem rue [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova], vstoupil žalobce. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Žalovaný uznal dne 9.10.2015 svůj dluh co do důvodu i výše, a to z titulu dlužných závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [anonymizováno] [právnická osoba] Žalovaný se zavázal předmětný dluh uhradit v 25 pravidelných měsíčních splátkách počínaje 15.10.2015 s tím, že pokud se ocitne v prodlení s jejich hrazením, stane se celý dluh okamžitě splatným. Žalovaný uhradil toliko první tři splátky, od splátek č. 13 a 14 se dostal do prodlení. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen obč.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 obč.z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a tyto skutečnosti netvrdil, ani neprokázal. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřených smluv o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 obč.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 876,53 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.