22 C 310/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 13. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 49 812,14 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tak, že dne 15. 8. 2019 uzavřel se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalovanému dne [anonymizováno] [číslo] poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl splácet měsíční splátkou ve výši 2 512 Kč (25 splátek) vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 9. 2019, a za který měl žalobci zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 1 000 Kč, který byl započten ihned po poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný na úvěr zaplatil pouze 4 splátky v celkové výši 12 112 Kč v době od září do prosince 2019, poté ji na úvěr nezaplatil ničeho. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobce v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy nesplacený zbytek úvěru zesplatnil, čímž se stal celý dluh splatným. O tomto byl po zaslání celkem pěti upomínek žalovaný žalobcem vyrozuměn dopisem ze dne 27. 7. 2020, ve kterém bylo žalovanému sděleno, že pokud dlužnou částku neuhradí, bude jemu poskytnutý úvěr zesplatněn a zároveň byl tedy vyzván k zaplacení zesplatněného úvěru do 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Žalovaný však ani přesto své závazky vůči žalobci nesplnil. Žalobce tak nyní nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 42 608,06 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 704,08 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Dále žalobce po žalovaném požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 49 812,14 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 812,14 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 5. 8. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené mezi žalobcem, vystupujícím pod dřívější [právnická osoba] s.r.o., a žalovaným dne 15. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 25 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 512 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 9. 2019. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 000 Kč a byl započten na poskytnutý úvěr. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 %. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit, činí 62 773,20 Kč. Žalobce byl dle [číslo] Smlouvy oprávněn úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se zaplacením 2 měsíčních splátek po sobě jdoucích nebo 1 splátky po delší než 3 měsíce. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky a smluvní pokuta ve výši 3% z nesplacené jistiny a smluvních úroků. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na účet dne 15. 8. 2019. Z dopisu ze dne 1. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že pokud dlužnou částku neuhradí, bude jemu poskytnutý úvěr zesplatněn a zároveň byl tedy vyzván k úhradě dlužné splátky ve výši 11 496 Kč do 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Z dopisu ze dne 27. 7. 2020 bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě celé dlužné částky ve výši 49 812,14 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možné soudní řízení. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a souvisejícími poplatky (§ 2395 a § 2399 o. z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 o. z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 588, § 2051 o. z.). Soud proto důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 171 Kč Tyto náklady tvoří 1 993 Kč soudní poplatek, 1 500 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 12. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a sjednaného úroku za jeho poskytnutí, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán, stejně tak vymezení jednotlivých platebních povinností, s nimiž je žalovaný v prodlení, v jehož důsledku žalobce uplatňuje nárok na zaplacení úroku z prodlení. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t. 13. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1