22 C 323/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 91 605,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] došlo dne 19.9.2018 k uzavření smlouvy o úvěru [příjmení] půjčka [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 100 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši dle smlouvy spolu s úrokem ve výši 16,90 % p.a. a dále s poplatky ve výši dle Ceníku. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni 31.8.2020. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 7.10.2020 mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2020, uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného upomínkou k tomu, aby svůj závazek uhradil. Pohledávka za žalovaným činí celkem 91 605,56 Kč, z toho jistina činí 91 010,56 Kč, smluvní úrok 7 194,50 Kč, zákonný úrok z prodlení 58,16 Kč a poplatky 595 Kč. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19.9.2018 uzavřena smlouva o [příjmení] půjčce [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobce a Ceník produktů a služeb. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne 19.9.2018 úvěr ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet], což bylo prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit celkem částku ve výši 184 128 Kč, a to 96 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami ve výši 1 907 Kč počínaje první splátkou dne 15.10.2018, se splatností dalších splátek vždy k 13. dni příslušného kalendářního měsíce. Součástí měsíční splátky je jistina, úrok z úvěru 16,90 % p.a. a pojištění úvěru v částce 119 Kč. Dle sazebníku činí cena upomínky 500 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nehradil předepsané splátky řádně. S ohledem na to, že se žalovaný dostal do trvalého prodlení s hrazením splátek, předchůdce žalobce využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství. Žalovaný předchůdci žalobce po zesplatnění uhradil dvě platby dne 1.12.2020 ve výši 471 Kč a dne 31.12.2020 ve výši 374 Kč. Dále již žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 26.1.2021. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla nejprve postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba] a společností [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s.. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba] a žalobcem na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 7. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobce a ceník produktů a služeb (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 105,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 665 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 605,56 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 240 Kč ve výši 3 200,40 Kč. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.