22 C 38/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 25. 8. 2020 ve znění doplnění ze dne 14. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovanou dne 23. 1. 2018 prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly dle čl. 1 odst. 2 Smlouvy obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR (dále jen„ [ulice] podmínky“). Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu a žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr původnímu věřiteli vrátit a zaplatit smluvní úrok za poskytnutí úvěru a poplatek za čerpání úvěru. Sjednaný úvěrový limit činil 35 000 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru byl sjednán jako procentuální část ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Minimální výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena buď jako procentuální část nesplacené dlužné částky ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru nebo jako fixní částka 1 000 Kč dle toho, která částka je vyšší. Výše a splatnost jednotlivých splátek čerpaného úvěru byla žalované původním věřitelem sdělována prostřednictvím výpisů generovaných a doručovaných žalované přes její uživatelský účet či na její e-mail. Žalovaná v průběhu trvání Smlouvy čerpala úvěr ve výši 24 773,66 Kč, avšak z této vyčerpané částky úvěru nevrátila část jistiny ve výši 21 000 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ve svém vyjádření k žalobě neuznala a existenci dluhu vůči žalobci popřela s tím, že neobdržela žádnou výzvu k zaplacení dluhu. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované na adrese jejího trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku (§46b písm. a) o. s. ř.) doručeno do vlastních rukou dne 27. 9. 2021. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 9. 2018 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky původního věřitele. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli úvěr vrátit a zaplatit úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně (viz čl. IV odst. 1 smlouvy) a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru (viz čl. IV odst. 2 smlouvy), a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. 5. Z jednotlivých žádostí o poskytnutí úvěru nazvaných„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ plyne, že žalovaná celkem původního věřitele požádala o poskytnutí úvěru ve výši 24 773,66 Kč, když dne 23. 1. 2018 požádala o částku 6 000 Kč, dne 13. 3. 2018 požádala o částku 983 Kč, dne 22. 5. 2018 o částku 6 000 Kč, dne 30. 8. 2018 o částku 1 400 Kč a dne 11. 10. 2018 požádala o částku 10 390,66 Kč. Ve všech žádostech o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla své jméno, číslo svého bankovního účtu [bankovní účet] a jako způsob komunikace uvedla svoji e-mailovou adresu [email]. 6. Z jednotlivých potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že původní věřitel žalované jí požadované peněžité prostředky poskytl vždy v den podání její žádosti na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. 7. Z celkem čtrnácti výpisů z účtu – platebních informací plyne, že původní věřitel účtoval žalované jednotlivé měsíční splátky počínaje únorem 2018 s tím, že od prosince 2018 začal původní věřitel na úvěru žalované evidovat dluh. Splatnost posledního vyúčtování byla stanovena na 23. 3. 2019. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 a seznamu pohledávek postoupených na základě této smlouvy bylo zjištěno, že pohledávka původního věřitele za žalovanou byla postoupena žalobci. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020, předžalobní výzvy z téhož dne a podacího lístku vyplývá, že původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení své pohledávky na žalobce dopisem ze dne 6. 2. 2020 a zároveň ji předžalobní výzvou vyzval k zaplacení dlužné pohledávky do tří dnů. Označené písemnosti byly žalované zaslány formou doporučeného dopisu. 10. Zhodnocením provedených důkazů soud dospěl k závěru, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 23. 1. 2018 prostřednictvím elektronické dálkové komunikace na webové stránce [webová adresa] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel umožnil žalované čerpat bezhotovostní neúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit vyčerpanou jistinu úvěru a zaplatit sjednaný úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Výše měsíční splátky činila 12,5 % z aktuálně vyčerpané částky úvěru. Žalovaná následně z úvěru vyčerpala celkem částku 24 773,66 Kč. Původní věřitel následně žalované zaslal na její e-mailovou adresu celkem čtrnáct vyúčtování, v nichž žalované vyúčtoval aktuální splátku a její splatnost. Splatnost posledního vyúčtování znějícího na částku nastala dne 23. 3. 2019. Dne 27. 12. 2019 uzavřeli původní věřitel jako postupitel a žalobce jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě původní věřitel postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovanou. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna doporučeným dopisem ze dne 6. 2. 2020. Téhož dne zaslal právní zástupce žalované výzvu k plnění se stručným skutkovým shrnutím a právním posouzením věci, v níž žalovanou upozornil na možnost uplatnění pohledávky u soudu v případě, že žalovaná ve lhůtě nezaplatí. 11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Dle ustanovení § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 14. Dle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Dle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť původní věřitel jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., dle kterého závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky odpovídá závazek úvěrovaného úvěrujícímu za sjednaných podmínek řádně a včas poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Ačkoli žalovaná na základě předmětné smlouvy čerpala úvěr ve výši 24 773,66 Kč, nedostála svému závazku čerpaný úvěr původnímu věřiteli vrátit a zaplatit mu sjednaný úrok (poplatek), když vyčerpaný úvěr zcela nezaplatila. Žalobce následně v žalobě nárokoval toliko částku 21 000 Kč, tedy méně než žalovaná skutečně na úvěru vyčerpala. Žalobce prokázal existenci úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovanou i poskytnutí peněžitých prostředků původním věřitelem žalované. Bylo tedy na žalované, aby v řízení prokázala, že poskytnutý úvěr splatila a zaplatila sjednaný úrok, případně že smlouva o úvěru vůbec nevznikla nebo že její závazek z úvěrové smlouvy zanikl jiným způsobem. Ačkoli žalovaná ve svém vyjádření s