22 C 42/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 092 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že dne 14. 1. 2020 se žalovaným uzavřel dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 31 992 Kč, který se zavázal splatit formou 26 měsíčních splátek dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný se však dostal do prodlení s plněním 1. a 2. splátky, v důsledku čehož žalobce dluh dopisem ze dne 15. 9. 2020 zesplatnil a zároveň žalovaného vyzval k zaplacení celého dluhu a pro případ, že tak žalovaný neučiní, jej upozornil na možnost soudního uplatnění své pohledávky. Žalovaný na svůj dluh ode dne sjednání dohody o uznání dluhu do dne podání žaloby zaplatil pouze 900 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 7. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 14. 5. 2021. 4. Z obsahu Dohody o uznání dluhu uzavřené mezi účastníky řízení dne 14. 1. 2020 vyplývá, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci z titulu pohledávky ze Smlouvy [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Výše uznávaného dluhu činila 31 992 Kč. Žalovaný se zavázal uznaný dluh žalobci splatit formou 26 měsíčních splátek ve výši 1 200 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala dne 13. 2. 2020 a splatnost druhé splátky nastala dne 31. 3. 2020. Splátky dluhu měl žalovaný platit žalobci bezhotovostně na jeho bankovní účet [číslo]. Dopisem ze dne 15. 9. 2019 žalobce žalovaného upozornil na to, že je v prodlení s platbou splátky splatné dne 31. 3. 2020, a proto zesplatnil nesplacenou část dluhu ve výši 31 092 Kč a vyzval jej k jeho zaplacení nejpozději do 23. 9. 2020. Dne 15. 9. 2020 doporučeným psaním zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu, ve které stručně uvedl skutkový stav věci a jeho právní posouzení a upozornil žalovaného na možnost soudního vymáhání pohledávky pro případ, že žalovaný na výzvu svůj závazek nesplní. 5. Soud tak má po skutkové stránce za zjištěné, že žalovaný na základě dohody účastníků ze dne 14. 1. 2020 uznal svůj dluh ve výši 31 992 Kč, který se zavázal splatit formou 26 měsíčních splátek ve výši 1 200 Kč. Žalovaný nezaplatil první dvě splátky splatné ve dnech 13. 2. 2020 a 30. 3. 2020. V důsledku toho žalovaný ke dni 15. 9. 2020 dluh zesplatnil. Dne 15. 9. 2020 pak právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 6. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. Žalovaný dohodou ze dne 14. 1. 2020 v souladu ustanovením § 2053 o. z. výslovně uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci, a dohodl se s ním, že svůj dluh splní formou splátek. Žalovaný se však dostal do prodlení s plněním splátek, a proto žalobce nesplacený zbytek dluhu zesplatnil před splatností splátky následující po splátce, s jejímž plněním byl žalovaný v prodlení (§ 1931 o. z.). Žalobce v řízení prokázal uzavření dohody o uznání dluhu a tvrdil, že žalovaný až na částku 900 Kč na svůj dluh nezaplatil ničeho. Bylo tedy na žalovaném, aby po skutkové stránce tvrdil a prokázal, že k prodlení se splněním dluhu, jak bylo sjednáno, nedošlo, že dluh splnil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Proto soud v daném rozsahu vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 422 Kč Tyto náklady tvoří 1 244 Kč soudní poplatek, 1 500 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 11. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.