22 C 45/2021-20 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 7 859,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9.10.2018 jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému prostřednictvím elektronického formuláře uveřejněného na svých webových stránkách úvěr ve výši 3 800 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 059,16 Kč nejpozději do 7.11.2018. Žalovaný v termínu splatnosti poskytnutý úvěr neuhradil, došlo proto k zesplatnění jak jistiny úvěru 3 800 Kč, tak i poplatku 4 059,16 Kč ke dni 7.11.2018. Dlužná pohledávka za žalovaným činí celkem 7 859,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2019 postoupena původním věřitelem na žalobce. Žalobce zaslal žalovanému dne 22.9.2020 výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 22.7.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 9.10.2010 uzavřena smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému potvrzením o platbě z bankovního účtu předchůdce žalobce, který měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru spolu s poplatkem neprokázal. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 6.9.2019 mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 859,16 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..