22 C 479/2020-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 23. 6. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 075,79 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 5 946,04 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že obchodní společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) nejprve postoupila níže popsanou pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno], reg. [číslo] se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [země], která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 postoupila předmětnou pohledávku žalobci. Původní věřitel prostřednictvím elektronické komunikace - webových stránek [webová adresa] - uzavřel s žalovaným dne 2. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 945,04 Kč, to vše nejpozději do 16. 12. 2019. Žalovaný v termínu splatnosti poskytnutý úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru nezaplatil. V důsledku prodlení žalovaného s vrácení úvěru vznikl původnímu věřiteli vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení, tj. z částky 5 946,04 Kč, kapitalizované za období od 17. 12. 2019 do 23. 6. 2020, ve výši 1 129,75 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněným nárokům nebylo zjištěno. 3. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi právním původním věřitelem a žalovaným byla dne 2. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, a to podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému potvrzením o platbě z bankovního účtu předchůdce žalobce, který měl žalovaný vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 5. 3. 2020 mezi předchozím věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Proto bylo žalobě vyhověno. 4. Pokud jde o smluvní pokutu vyčíslenou na částku 1 129,75 Kč, vzhledem k výši neuhrazeného zůstatku úvěru ji lze považovat za přiměřenou a soud žalobě vyhověl i v této části (§ 2048 o. z.). 5. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 6. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Tyto náklady činí 4 134,45 Kč a tvoří je 400 Kč soudní poplatek, 2 100 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) a podle ustanovení § 7 bod 5 a § 14b odst. 3 a. t. za jeden úkon právní služby à 1 500 Kč (účast na jednání před soudem dne 29. 7. 2021), 600 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a za jeden úkon právní služby à 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) a. t., 484,25 Kč náhrada cestovních výdajů podle ustanovení § 13 odst. 5 a. t. za cestu [obec] – [obec] a zpět k jednání soudu dne 14. 9. 2021 osobním vozidlem celkem 220 km při kombinované spotřebě benzínu 95 oktanů 11,9 l [číslo] km, průměrné ceně benzinu 95 oktanů 27,80 Kč a základní sazbě náhrady za 1 km 4,40 Kč podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., 150 Kč náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 4 a. t. v souvislosti s cestou k jednání soudu dne 14. 9. 2021 za šest půlhodin ve výši 100 Kč, DPH 21 % v částce 700,20 Kč. Náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas je zohledněna ve výši jedné čtvrtiny (tj. z celkové částky náhrady cestovních výdajů ve výši 1 937 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč), když se právní zástupce žalobce téhož dne účastnil dalších tří jednání u téhož soudu. Náklady právního zastoupení zahrnují náhradu za daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobce je plátcem této daně. 7. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 8. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. [obec] plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.