22 C 510/2020-24 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ předchozí věřitel“) na něj smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Předchozí věřitel prostřednictvím elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne 24.7.2015 smlouvu o zápůjčce a poskytl žalovanému převodem na bankovní účet částku 2 000 Kč. Součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky předchozího věřitele, na něž smlouva odkazovala. Žalovaný měl zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit do 22.8.2015, což ale neučinil. Žalobce požaduje zaplacení toliko dlužné jistiny ve výši 2 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Žalobce zaslal dne 17.3.2020 žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 2.12.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o zápůjčce a zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný poplatek, který představuje pevnou částku (§ 2390, § 2392 odst. 1 o. z.). Předmětná smlouva byla mezi stranami uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý poplatek. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.