24 C 118/2019-34 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně jako provozovatelka městské hromadné dopravy v [obec] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 040 Kč s tím, že žalovaná porušila své povinnosti cestujícího, když dne [datum] cestoval linkou [číslo] dne [datum] linkou [číslo] vždy bez platné jízdenky, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v obou případech jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Spolu s částku 2 040 Kč žalobkyně nárokovala i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši vždy ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole. 2. Soud v řízení pokračoval poté, co Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci svým usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], zrušil schválené oddlužení dlužnice (žalované) a zastavil insolvenční řízení. 3. Žalobkyně uvedla, že na žalobě trvá v celém rozsahu, k jejímu uspokojení nedošlo. Žalovaná podáním ze dne [datum] sdělila, že [anonymizováno] [příjmení] zaplatila částku 1 000 Kč asi před třemi měsíci a nechápe, proč chce další částku. Na výzvu soudu, aby uvedla, kdy konkrétně a jakým způsobem zaplatila částku 1 000 Kč, a k prokázání tvrzení označila důkazy a listinné důkazy předložila soudu, již žalovaná nereagovala. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žádná z účastnic se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do datové schránky dne [datum]. 5. Z hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek evid. [číslo] ([variabilní symbol] a [číslo]) má soud za zjištěné, že žalovaná cestoval dne [datum] v [údaj o čase] hod. tramvajovou linkou [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. autobusovou linkou [číslo] provozovanými žalobkyní vždy bez platné jízdenky, jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 600 Kč na místě v obou případech nezaplatila a byla upozorněna, že není-li přirážka k jízdnému zaplacena do pěti pracovních dnů ode dne přestupku, činí její výše 1 000 Kč; hlášení jsou podepsána cestující, jejíž totožnost byla zjištěna podle občanského průkazu. 6. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdy závazku dopravce ze smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení koresponduje závazek cestujícího zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle odst. 3, resp. 6 týchž ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Žalovaná nastoupením do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní konkludentním jednáním uzavřela smlouvu o přepravě v městské hromadné dopravě a akceptoval i další obecně známé vedlejší ujednání smlouvy, a to mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Nezaplatila-li žalovaná před zahájením přepravy řádně a včas jízdné, které je cenou za poskytované služby, mlčky souhlasila i s tím, že jí bude účtována smluvní pokuta stanovená a vymáhaná pověřeným pracovníkem dopravce (viz nález ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000). Soud proto důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zaplatila žalobkyni částku 1 000 Kč, jak uvedla v písemném podání, k jednání se žalovaná nedostavila, poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se jí tedy nemohlo dostat. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše jízdného, přirážky k jízdnému, jakož i skutečnost, že tyto nároky jsou splatné na výzvu pověřené osoby dopravce na místě samém, jsou soudu známy z úřední činnosti. 8. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není přípustné odvolání, postačí uvést předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci. 9. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastnicemi rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. Tyto náklady činí 1 489 Kč a tvoří je 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) + 126 Kč 21% DPH a 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. + 63 Kč 21% DPH. Náklady právního zastoupení zahrnují náhradu za daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně je plátcem této daně. 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.