29 C 146/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 020 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil především tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 4. 9. 2017 uzavřena smlouva revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalobce žalované poskytl neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala předchůdci žalobce splatit včetně úroku z poskytnutého úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to vždy v minimální výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem. Žalovaná na základě uvedené Smlouvy vyčerpala celkem 6 000 Kč. Z celkové čerpané částky žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení účelně vynaložených nákladů dle čl. VI. odst. 1 písm. a) v celkové výši 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Dopisem ze dne 4. 11. 2020 byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 2. Již v podané žalobě souhlasil žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud využil ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ a žalovanou usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. V řízení zůstala nečinná. 4. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 4. 9. 2017. Právní předchůdce žalobce se zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroku 8,5 % měsíčně. Dále si sjednaly poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálně ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru bylo mezi stranami ujednáno možnost požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů se splacením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 4. 11. 2020. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 8 950,22 Kč. 5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce poskytl, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy, žalované možnost čerpání finančních prostředky do výše 35 000 Kč. Žalovaná měla poskytnuté prostředky, spolu s úrokem a poplatkem za jejich poskytnutí právnímu předchůdci žalobce splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dostala se tak do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce z jeho právního předchůdce na základě, mezi nimi uzavřené, smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § [číslo] odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalované oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z nesplacené jistiny, splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované dopisem oznámeno. Žalobce prokázal, že žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobci dluh uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost úhradě dlužné částky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaná skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradila, že by tedy její závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.