29 C 232/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 45 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 939,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 625 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil především tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 15. 12. 2016 uzavřena smlouva revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalobce žalované poskytl neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal předchůdci žalobce splatit včetně úroku z poskytnutého úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to vždy v minimální výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem. Žalovaný na základě uvedené Smlouvy vyčerpal celkem 115 628,13 Kč. Z celkové čerpané částky žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení účelně vynaložených nákladů dle čl. VI. odst. 1 písm. a) v celkové výši 625 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Dopisem ze dne 27. 5. 2020 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 2. Již v podané žalobě souhlasil žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud využil ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ a žalovanou usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. V řízení zůstal nečinný. 4. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne 15. 12. 2016. Právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroku 8,5 % měsíčně. Dále si sjednaly poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálně ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru bylo mezi stranami ujednáno možnost požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů se splacením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 27. 5. 2020. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 64 267,88 Kč. 5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce poskytl, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy, žalovanému možnost čerpání finančních prostředky do výše 35 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté prostředky, spolu s úrokem a poplatkem za jejich poskytnutí právnímu předchůdci žalobce splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se tak do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce z jeho právního předchůdce na základě, mezi nimi uzavřené, smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § [číslo] odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z nesplacené jistiny, splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému dopisem oznámeno. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 13 442 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 826 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 45 000 Kč dle ust. 9 odst. 3 písm. a) a.t. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, předžalobní výzva) po 2 900 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.