29 C 234/2021-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 2 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 340 Kč od 13. 8. 2016 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil především tím, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba], a žalobcem. Žalobu dále odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovanou dne 27. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 340 Kč nejpozději do 12. 8. 2016. Žalovaná právnímu předchůdci na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Dlužná pohledávka za žalovanou činí celkem 2 340 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 340 Kč. Žalobce zaslal žalované dne 22. 1. 2020 výzvu k plnění. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena dne 27. 7. 2016 smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnutých 2 000 Kč spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 340 Kč předchůdci žalobce vrátit do 12. 8. 2016. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 1. 2020. 5. Na základě uvedeného skutkového stavu posoudil soud po právní stránce věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěr převodem sjednaných finančních prostředků na účet žalované. Toto žalobce učinil. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobci, spolu s poplatkem za jeho poskytnutí do sjednaného data splatit. Současně si účastníci ujednali pro případ prodlení smluvní pokutu dle § 2048 o. z., dle kterého si mohou smluvní strany ujednat smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona, když žalovaná neprokázala, že by ke vzniku bezdůvodnému obohacení nedošlo, případně, že by jej žalobci vrátila, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.