29 C 263/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalované zaplatit mu částku 11 521,14 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 19,00 % ročně z částky 10 511,46 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi účastníky řízení došlo dne 31. 10. 2016 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě Smlouvy žalované poskytnul úvěr, přičemž jeho limit byl sjednán ve výši 5 000 Kč. Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalované v rámci produktu„ firemní úvěr [anonymizována dvě slova]“ finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, a to výhradně za účelem financování investic nebo pracovního kapitálu v souvislosti se zahájením nebo rozvojem podnikatelské činnosti žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,00 % p. a., a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 900 Kč. První splátka byla splatná dne 5. 12. 2016. Současně se žalovaná zavázala hradit žalobci poplatky za případné služby související s úvěrem. Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, využil žalobce tak svého oprávnění a ke dni 13. 12. 2019 zesplatnil celou pohledávku. O tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 14. 12. 2019. Ke dni 30. 11. 2020 činila dlužná částka 11 521,14 Kč a skládá s ez jistiny 10 511,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 009,68 Kč (ve výši 19,00 % p. a. za období od 3. 6. 2020 do 30. 11. 2020 z dlužné jistiny). Ode dne 1. 12. 2020 si žalobce nárokuje úrok ve výši 19,00 % p. a. jdoucí z jistiny – viz. čl. V odst. 4 Smlouvy). Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 1. 9. 2020. 2. Dále se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 542,31 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 24,70 % ročně z částky 7 178,71 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi účastníky řízení došlo dne 28. 12. 2015 k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo]. Na základě Smlouvy žalované poskytnul v rámci produktu„ Firemní kontokorent startovací“ na bankovní účet č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr. Limit kontokorentu byl sjednán na 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala kontokorent splatit spolu s úrokem ve výši 16,90 % p. a., a žalobci uhradit ceny za služby související s úvěrem. Ke dni 30. 6. 2017 udržovala žalovaná kreditní obrat na předmětném účtu za sledované období, tj. 6 měsíců pouze 27 050 Kč, ačkoliv dle Smlouvy bylo ujednáno povinné dodržování kreditního obratu ve výši 30 000 Kč. Žalobce tak využil svého oprávnění a prohlásil Kontokorent s příslušenstvím ke dni 30. 6. 2017 za okamžité splatný. Žalobce převedl kontokorent na evidenční účet pohledávek [číslo]. Dle smluvních podmínek vyplývá, že žalovaná bude pohledávku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč a hradit úrok ve výši 14,7 % ročně. Úvěr byl splatný ke dni 30. 6. 2020 O tomto žalobce informoval žalovanou dopisem ze dne 30. 6. 2017. Ke dni 30. 11. 2020 činila dlužná částka celkem 8 542,31 Kč a skládá se z jistiny ve výši 7 178,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 363,60 Kč přirůstající v sazbě 24,7 % v období od 1. 3. 2020 do 30. 11. 2020. Od 1. 12. 2017 nárokuje žalobce smluvní úrok z prodlení v sazbě 24,7 % p. a. z jistiny. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 1. 9. 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 4. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 5. Při svém rozhodování vycházel soud z následujícího skutkové stavu. Žalovaná uzavřela s žalobcem dne 31. 10. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] (dále„ Smlouva1“). Žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr použít pouze za účelem financování investic nebo pracovního kapitálu v souvislosti se zahájením nebo rozvojem podnikatelské činnosti. Úroková sazba úvěru byla stanovena ve výši 9,00 % p. a. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 900 Kč, když první splátka byla splatná dne 5. 12. 2016 a poslední pak dne 5. 7. 2022. Mezi účastníky bylo ujednání, že v případě prodlení žalované se splácením se zavazuje splácet úrok z prodlení ve výši roční úrokové sazby zvýšené o 10 % ročně. Dopisem ze dne 14. 12. 2019 bylo žalované oznámeno, že došlo k zesplatnění pohledávky z této smlouvy, a to ke dni 13. 12. 2019. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 52 644 Kč. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 6. Dále uzavřela žalovaná s žalobcem dne 28. 12. 2018 smlouvu i kontokorentním úvěru [číslo] (dále„ Smlouva2“). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované kontokorentní úvěr do výše 20 000 Kč. Kontokorent žalobce žalované poskytl na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně. Žalovaná se zavázala žalobci splatit do dne 27. 12. 2016 kontokorent. Dopisem ze dne 14. 12. 2019 oznámil žalobce žalované zesplatnění pohledávky na jejím úvěrovém účtu č. [bankovní účet], a to ke dni 14. 12. 2019. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 7. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. Mezi žalobcem a žalovaným byly v souladu s výše uvedenými ustanoveními uzavřeny dvě smlouvy o úvěru. Obě smlouvy byly uzavřeny s žalovanou jako fyzickou osobou podnikající. Ze Smluv žalobci plynul závazek poskytnout úvěr žalované, a to poskytnutím možnosti čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná čerpala sjednaný úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč v případě Smlouvy 1, nehradila však sjednané splátky řádně a včas, žalobce tak úvěr zesplatnil ke dni 13. 12. 2019. Žalovaná byla o tomto vyrozuměna, přesto dlužnou částku žalobci neuhradila. V případě Smlouvy 2 se žalobce zavázal vést na účtu žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná čerpaný úvěr žalobci ve sjednanou dobu nesplatila, žalobce tak tento zesplatnil ke dni 14. 12. 2019. Žalovaná byla o tomto vyrozuměna, přesto dlužnou částku žalobci neuhradila. Žalobce prokázal, že žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobci dluh uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 003 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 803 Kč a 2 paušálních náhrad po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.