29 C 268/2021-14 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 1 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 549 Kč od 28. 4. 2014 do zaplacení. Žalobu dále odůvodnil především tím, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne 28. 3. 2014 smlouvu o půjčce č. [anonymizováno], na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 2 000 Kč. Tento žalovanému poskytl, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 549 Kč nejpozději do 27. 4. 2014. Dlužná pohledávka za žalovaným činí celkem 1 549 Kč a skládá se z nesplacené jistiny a poplatku. Žalobce zaslal žalovanému dne 21. 6. 2017 výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádři, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru č. 761B. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, a to dne 28. 3. 2014. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutých 2 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 549 Kč předchůdci žalobce splatit do 27. 4. 2014. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2017. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 21. 6. 2017 5. Na základě uvedeného skutkového stavu posoudil soud po právní stránce věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr převodem sjednaných finančních prostředků na účet žalovaného. Toto žalobce učinil. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobci do sjednaného data splatit. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona, když žalovaný neprokázal, že by ke vzniku pohledávky za žalovaným nedošlo, případně, že by jej žalobci vrátil, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.