29 C 270/2021-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 109 160,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 109 160,31 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, částku 3 080,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 080,82 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, částku ve výši 3 290,10 Kč, částku ve výši 92,40 Kč. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 29. 6. 2016 k uzavření [anonymizována čtyři slova] půjčka (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a to jednorázově převodem na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 040,86 Kč. Žalobce žalovanému úvěr poskytl se sjednanou úrokovou sazbou specifikovanou ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit splátky jistiny úvěru a úroků řádně a včas. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků. Žalobce tak využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 23. 4. 2020. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky jistiny úvěru ve výši 109 160,31 Kč, úroku z úvěru ve výši 3 080,82 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, úroku z prodlení ve výši 3 290,10 Kč, z částky 109 160,31 Kč a kapitalizovaný ke dni předání k vymáhání do advokátní kanceláře, tedy ke dni 23. 11. 2020 a dále úroku z prodlení ve výši částky 92,40 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne 29. 6. 2016 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 18,90 % p. a. žalobce splatit v pravidelných 96 splátkách, každou ve výši 3 040,86 Kč Celkem se žalovaný zavázal žalobci zaplatit 290 091,24 Kč. Z oznámení ze dne 25. 4. 2020 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce prohlásil úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 23. 4. 2020. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 117 283,69 Kč. Dopisem ze dne 24. 11. 2020 vyzval žalobce žalovaného před podáním žaloby, prostřednictvím svého zástupce, k úhradě dlužné částky 115 649 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalovaný porušil ve smlouvě sjednané podmínky a poskytnutou částku s poplatky žalobci nezaplatil. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny, stejně tak i pokud jde o sjednané poplatky související s čerpáním úvěru a smluvní pokuty, která byla mezi účastníky sjednána, uložil žalovanému uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 109 160,31 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 080,82 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 290,10 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 92,40 Kč. 10. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 109 160,31 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 3 080,82 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 3 290,10 Kč a ve výši 92,40 Kč. 11. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 26 550,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 625 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 115 623,63 Kč dle ust. 9 odst. 3 písm. a) a.t. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, předžalobní výzva) po 5 740 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 120 Kč ve výši 3 805,20 Kč.