12 C 133/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2020 do zaplacení s tím, že jde o původní pohledávku její právní předchůdkyně ze smlouvy o přepravě, tj. Dopravního podniku [územní celek] a.s., od které ji nabyla postoupením na základě smlouvy ze dne 10. 5. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se dne [datum] při jízdě hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, k čemuž byla na místě vyzvána. Žalovaná na uvedený dluh ničeho neuhradila, žalobkyně proto nárokuje též zaplacení úroku z prodlení z uvedených částek ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly do zaplacení. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu jejího bydliště, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] v [údaj o čase] hod. se žalovaná bez platné jízdenky přepravovala prostředkem veřejné hromadné dopravy předchůdkyně žalobkyně na lince [číslo] přičemž se na výzvu osoby pověřené dopravcem neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné činilo 16 Kč a přirážka k jízdnému podle přepravních podmínek dopravce 1 500 Kč. Dopravce svou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 10. 5. 2021, postoupení bylo žalované písemně oznámeno. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle ustanovení § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ustanovení § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1882 odst. 2 občanského zákoníku, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 7. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena smlouva o přepravě osob, na jejímž základě vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné, a v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle přepravních podmínek dopravce. Jelikož se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost zaplatit kromě jízdného rovněž přirážku. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, která oprávněnost svých nároků prokázala, kdežto žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by nároky žalobkyně uhradila, že jí povinnost k úhradě žalované částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. 8. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nároků žalobkyně nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s ustanovením § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč ke třem úkonům právní služby – převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 11. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.