13 C 100/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 5. 3. 2021, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně náhradu nákladů za jí zaplacené [anonymizováno] a laboratorní vyšetření žalovaného a náklady za jeho převoz k němu a na služebnu poté, co při silniční kontrole žalovaného [datum] v ul. [ulice] vzniklo podezření, že žalovaný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Konkrétně 301 Kč za lékařské vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve, 653 Kč za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve, kdy se potvrdila přítomnost návykové látky v krvi žalovaného, a 20 Kč pak za převoz žalovaného z místa silniční kontroly služebním vozidlem PČR [registrační značka] do [nemocnice] a následně na [ulice] oddělení policie [obec], kdy vozidlo ujelo celkem 3 km. Ode dne po splatnosti faktury [číslo] kterou žalovanému vynaložené částky naúčtovala, nárokovala i zákonný úrok do zaplacení. 2. Před zahájením jednání pak žalobkyně vzala zpět žalobu co do 1 Kč s příslušenstvím zpět, neboť původně při stanovení náhrady za pohonné hmoty vycházela z jiných údajů o spotřebě vozidla. Řízení tak soud výrokem II částečně zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř., když do té doby může žalobkyně žalobou disponovat bez ohledu na stanovisko druhé strany a soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní, má se tak za to, že souhlasí a soud rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaného dne [datum] v 10:35 hod. kontrolovala v ulici [obec] [ulice] ve [obec] hlídka policie, z dechu mu byl cítit alkohol, ten byl i naměřen. Proto hlídka převezla žalovaného do [anonymizováno] nemocnice, kde se provedeným vyšetřením potvrdila přítomnost návykové látky v jeho krvi. Vyšetření byla účtována ve shora uvedených výších, a žalobkyně je uhradila. Z nemocnice byl žalovaný převezen na obvodní oddělení policie, kdy celá trasa činí 3 km, vozidlo má dle technického průkazu kombinovanou spotřebu 7,4 l na 100 km. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] kde se splatností dne 15. 10. 2018, kde přeúčtovala náklady za vyšetření v žalovaných výších a náklady za cestu při ceně benzínu 30,50 Kč za litr. Fakturu spolu s informací o případném vymáhání soudní cestou si žalovaný 8. 10. 2018 osobně převzal. 5. Na uplatněné částky má žalobkyně nárok podle § 24 odst. 1 a 2 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z.o.z.“, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo ji v rámci své působnosti k odbornému vyšetření, které je povinna dle § 20 odst. 1 a 4 strpět, v souladu s § 21 odst. 1 vyzval a takto vzniklé náklady poskytovateli [anonymizováno] služeb uhradil. Působnost žalobkyně je dána § 2 a 3 zákona č. 273/2008 Sb. o [stát. instituce], kdy oprávnění vyžadovat orientační, ale i odborné vyšetření při podezření ovlivnění návykovou látkou jí plyne při kontrole z § 67 odst. 1 písm. c) a d) téhož předpisu. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že nárokované částky za vyšetření žalovaného uhradila, nebylo proto důvodu nepřiznat jí náhradu ve výši 954 Kč, když výsledky vyšetření prokázaly přítomnost návykové látky. V takovém případě vyšetřovaná osoba dále podle odst. 3 hradí i náklady na svou dopravu do [anonymizováno] zařízení za účelem provedení vyšetření, které byla podle tohoto ustanovení žalobkyně povinna zajistit, proto má dále i nárok jednak na náhradu za opotřebení vozidla podle vyhl. č. 463/2017 Sb. v sazbě 4 Kč za 1 km, a tedy 12 Kč, a dále za PHM na částku 7 Kč, když cena za litr benzinu byla stanovena rovněž podle vyhlášky na 30,5 Kč a žalobkyně ujela 3 km. I po zpětvzetí nárokovaných 19 Kč, je tak důvodných. 7. Jelikož žalovaný v řízení nejen neprokázal ale ani netvrdil, že by dlužné částky uhradil, soud jistinu přiznal, a to i se zákonným příslušenstvím z titulu prodlení, do kterého se žalovaný dostal podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, jakmile řádně a včas dlužnou částku neuhradil. Jelikož termín nebyl sjednán, je dlužník povinen plnit bezodkladně k výzvě věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., zde tak v termínu splatnosti faktury, kdy byla poskytnuta lhůta delší. V takovém případě dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na roční úrok z prodlení podle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. ve výši součtu repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %, což je žalovaných 9 %, které byly přiznány od nárokovaného dne, kterým je počátek prodlení. 8. Žalobkyně, která měla v řízení kromě nepatrné části (v rozsahu učiněného zpětvzetí) úspěch byly podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznány náklady tohoto řízení, kdy jako nezastoupená má nárok na dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a výzvu k plnění. 9. Jelikož žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, neboť žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.