13 C 139/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 30. 3. 2021, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně náhradu nákladů za jí zaplacené [anonymizováno] a laboratorní vyšetření žalovaného a náklady za jeho převoz k němu poté, co při silniční kontrole žalovaného [datum] ve 13:20 hod. mezi obcemi [obec] a [anonymizováno] vzniklo podezření, že žalovaný řídil vozidlo pod vlivem návykové látky. Konkrétně nárokovala 592 Kč za lékařské vyšetření žalovaného spojené s odběrem biologického materiálu, kdy se potvrdila přítomnost návykové látky u žalovaného, a 140 Kč pak za převoz žalovaného z místa silniční kontroly služebním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] do Oblastní nemocnice [obec], kdy vozidlo ujelo celkem 21 km. Ode dne po splatnosti výzvy, kterou žalovaného vyzvala k úhradě vyložených nákladů, nárokovala i zákonný úrok do zaplacení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout pouze na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila. Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. Má se tak za to, že účastníci souhlasí, a soud rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaného dne [datum] ve 13:20 hod. kontrolovala mezi obcemi [obec] a [anonymizováno] hlídka policie. U žalovaného byla provedena zkouška na přítomnost návykových látek, která byla pozitivní na [anonymizováno]. Užití marihuany žalovaný následně přiznal ve větším množství. [příjmení] proto převezla žalovaného do [anonymizováno] nemocnice, kdy celá trasa činí 21 km, kde se provedeným vyšetřením potvrdila přítomnost návykové látky v těle žalovaného. Vyšetření bylo účtováno ve shora uvedené výši, a žalobkyně ho uhradila. Žalobkyně sepsala 20. 12. 2019 výzvu k úhradě dlužné částky skládající se z nákladů za vyšetření žalovaného a nákladů za cestu při ceně benzínu 33,10 Kč a průměrné spotřebě vozidla 7,73 l na 100 km, služební vozidlo však má dle technického průkazu kombinovanou spotřebu benzinu jen 7,4 l na 100 km. Ve výzvě byla pro úhradu poskytnuta lhůta do 19. 1. 2020, a spolu s informací o případném vymáhání soudní cestou ji žalobkyně následně odeslala na sdělenou doručovací adresu zjištěnou z úředního záznamu ze dne 16. 7. 2019. Pokus o její doručení dne 23. 12. 2019 zmařil žalovaný, když se dle sdělení pošty z uvedené adresy odstěhoval. 4. Žalobkyně uplatnila nároky dle § 24 odst. 1 a 2 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z. o. z.“, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo ji v rámci své působnosti k odbornému vyšetření, které je povinna dle § 20 odst. 1 a) a b) strpět, a které stanoví krevní hladinu návykové látky podle § 20 odst. 4, v souladu s § 21 odst. 1 vyzval, a takto vzniklé náklady poskytovateli [anonymizováno] služeb uhradil. Působnost žalobkyně je dána § 2 a 3 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR, kdy oprávnění vyžadovat orientační, ale i odborné vyšetření při získávání informací v souvislosti s odhalováním a šetřením přestupků, jí plyne při kontrole z § 67 odst. 1 písm. c) a d) téhož předpisu. 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že nárokovanou částku za vyšetření žalovaného uhradila, nebylo proto důvodu nepřiznat jí náhradu 592 Kč, když výsledky vyšetření prokázaly přítomnost a množství návykové látky. V takovém případě vyšetřovaná osoba dále podle odst. 3 hradí i náklady na svou dopravu do [anonymizováno] zařízení za účelem provedení vyšetření, které byla podle tohoto ustanovení žalobkyně povinna zajistit, proto má dále i nárok jednak na náhradu za opotřebení vozidla podle vyhl. č. 333/2018 Sb. v sazbě 4,10 Kč za 1 km, a tedy 86,10 Kč, a dále za PHM na částku 51,40 Kč, když cena za litr benzinu byla stanovena rovněž podle vyhlášky na 33,10 Kč a žalobkyně ujela 21 km, kdy soud při výpočtu vycházel v souladu s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, z hodnoty kombinované spotřeby vozidla stanovené dle [příjmení] [jméno], která je uvedena v technickém průkazu vozidla, a která je rozhodná, nikoliv aritmetický průměr spotřeb, jak to učinila žalobkyně. Důvodných je proto jen 137,50 Kč za dopravu, ve zbývajícím rozsahu co do částky 2,50 Kč včetně příslušenství, byla žaloba zamítnuta, neboť pro vyšší nárok není podklad. 6. Jelikož žalovaný v řízení nejen neprokázal ale ani netvrdil, že by dlužné částky uhradil, soud jistinu přiznal, a to i se zákonným příslušenstvím z titulu prodlení, do kterého se žalovaný dostal podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, jakmile řádně a včas dlužnou částku neuhradil. Jelikož termín nebyl sjednán, je dlužník povinen plnit bezodkladně k výzvě věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., zde tak v termínu splatnosti dle výzvy, kdy byla poskytnuta lhůta delší. V takovém případě dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na roční úrok z prodlení podle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. ve výši součtu repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %, což je žalovaných 10 %, které byly přiznány od nárokovaného dne, kterým je počátek prodlení. 7. Žalobkyně, která měla v řízení kromě nepatrné části (v rozsahu odlišně spočítaných náhrad za dopravu) úspěch, byly podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznány náklady tohoto řízení, kdy jako nezastoupená má nárok na dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a výzvu k plnění. 8. Jelikož žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, neboť žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.