16 C 119/2022-36 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení s tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Z uzavřené smlouvy plynula žalované mj. povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajaté zařízení – Set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno], přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Předmětná smlouva byla ukončena ke dni [datum], žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty dne 21. 4. 2021. Žalovaná částka představuje sjednanou pokutu za nevrácení technických zařízení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřily. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Z uvedené smlouvy byla žalovaná zavázána mj. po ukončení smlouvy vrátit zařízení Set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] Smlouva byla ukončena dne [datum], žalovaná však žalobkyni zařízení nevrátila. Ve smlouvě byla pro případ nesplnění uvedeného závazku sjednána sankce ve výši 5 000 Kč a tuto částku žalovaná žalobkyni dosud neuhradila. Žalované byla zaslána výzva ze dne 21. 4. 2021 k úhradě dlužné částky a vrácení technického zařízení. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaného ustanovení § 2010 odst. 1 o. z., když mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smluvní pokuta a žalovaná smluvní povinnost, utvrzenou touto pokutou, porušila, čímž žalobkyni vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by smluvní pokutu uhradila, že její povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smluvní pokuty za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Jelikož termín pro úhradu smluvní pokuty nebyl stranami sjednán, mohla žalobkyně požadovat úhradu této částky ihned a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu k její výzvě. Žalobkyně poskytla žalované dodatečnou lhůtu ke splnění povinností ve výzvě ze dne 21. 4. 2021, a to do dne 6. 5. 2021. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení, a to od 16. 2. 2021. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající se z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (podání žaloby, předžalobní výzva, převzetí zastoupení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když shledal důvod pro její prodloužení, a to vzhledem k majetkovým možnostem žalované.