19 C 253/2021-70 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou domáhal nároků ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou se žalovaným uzavřel dne [datum] jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] V žalobě uvedl, že na základě této smlouvy byl žalovanému na jeho bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč, žalovaný však neplnil ničeho. Ohledně své aktivní legitimace žalobce uvedl, že pohledávku uplatněnou v řízení nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Okresní soud již jednou ve věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to bez nařízení jednání postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), poté co oba účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž tak učinil s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že pokud se nevyjádří, bude jejich souhlas předpokládán. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Žalovaný se nevyjádřil, proto byl jeho souhlas předpokládán. Na základě tohoto postupu pak soud prvního stupně dospěl k závěru o oprávněnosti nároku žalobce a žalobě vyhověl. 3. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním žalovaný, který namítal, že nebyly splněny podmínky pro postup soudu podle § 115a o. s. ř., neboť v žalobě absentovala tvrzení a důkazy o tom, jakým způsobem poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru prověřoval jeho úvěruschopnost, a to přesto že žalovanému byl úvěr poskytnut v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) a okresní soud byl povinen zkoumat tuto okolnost z úřední povinnosti. Dle § 86 ZSÚ a ve smyslu § 87 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí. Sjednaný úrok ve výši 100 % jistiny za pouhý měsíc trvání smlouvy je navíc ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Proto žalovaný považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. K odvolání žalovaného se podáním ze dne [datum] vyjádřil žalobce v tom smyslu, že o úvěruschopnosti žalovaného nebyly po provedených lustracích v databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB žádné pochybnosti, a proto bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno. 4. Krajský soud k odvolání žalovaného usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud uvedl, že žalobce neprokázal, že je aktivně legitimován, když z předložených listin nevyplývá, že předmětnou pohledávku nabyl od původního věřitele, společnosti [právnická osoba] Rovněž nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem se původní věřitel [právnická osoba] před poskytnutím úvěru zabýval prověřováním úvěruschopnosti žalovaného. Dále pak odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby se zabýval otázkou, zda žalobcem požadované plnění je souladné s dobrými mravy, neboť rozpor s dobrými mravy způsobuje ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) absolutní neplatnost právního jednání. 5. Poté co byla věc vrácena soudu prvního stupně, nařídil tento ve věci jednání, které se konalo dne [datum]. K tomuto jednání byly oba účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se k jednání dostavil, právní zástupce žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Svou neúčastí na jednání žalobce zbavil soud možnosti vyzvat jej případně k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 8. Při jednání [datum] provedl soud prvního stupně důkazy žalobcem předloženými listinami, a to konkrétně smlouvou o úvěru ze dne [datum] (spolu s formulářem obsahujícím informace o spotřebitelském úvěru), potvrzením o platbě ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (vč. přílohy osahující seznam postupovaných pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzvou k úhradě ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]. 9. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] a z listiny označené Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že předchůdce žalobce převedl dne [datum] žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že v podpisové části smlouvy chybí podpis postupníka, jak správně upozornil odvolací soud, a zejména pak, že v příloze [číslo] obsahující seznam postoupených pohledávek žalovaný vůbec nefiguruje. Z oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud navíc zjistil, že toto není podepsáno a není v něm ani uvedena osoba, která za postupitele oznámení činí. Jako doklad o doručení této zásilky žalovanému pak byl žalobcem předložen podací lístek, na němž jako odesílatel nefiguruje postupitel, ale společnost [právnická osoba] Z čl. II. odst. 3 v řízení přeložené postupní smlouvy nadto plyne, že byť pohledávky přecházejí na postupníka již dnem postoupení, v případě, že postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky, k postoupení nedojde (není účinné). Žádný doklad o úhradě úplaty za postoupení pohledávek v řízení však žalobcem nebyl. 11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že postoupením platně nabyl předmětnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání nařízenému na [datum] nemohl jej soud vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů týkajících se aktivní legitimace žalobce ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. Již tento závěr pak sám o sobě je důvodem k zamítnutí žaloby. 12. Nad rámec výše uvedeného je pak nutno uvést, že žalobce taktéž neprokázal, že právní předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) prověřoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, tzv. úvěruschopnost žalovaného. Žalobce sice v žalobě a posléze i ve vyjádření k odvolání uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena lustracemi v databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB, ničím však neprokázal, že tyto lustrace skutečně provedl a s jakým výsledkem, ani nepředložil jakékoliv důkazy k tomu, že úvěryschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumal. Důvodnou by pak bylo nutno shledat také námitku žalovaného, že žalobou požadované plnění je v rozporu dobrými mravy, neboť požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru za pouhý měsíc trvání smlouvy dosahuje více než 100 % jistiny a RPSN úvěru dle smlouvy činila 9 088,10 %. Uvedené skutečnosti vyplývají z obsahu předmětné úvěrové smlouvy. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalovanému. Žalovanému náleží na nákladech řízení celkem částka 1 600 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání a částky 600 Kč za dva úkony po 300 Kč (sepis odvolání, účast při jednání 9.9.2022) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. 14. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.