19 C 267/2022-46 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení 29 990 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva), jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků, a na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem k čerpání do výše 30 000 Kč a při splnění podmínek pak vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč Součástí smlouvy byla rovněž dohoda o užívání platební úvěrové karty Cofidis a Rámcová smlouva o platebních službách. K účelovému čerpání úvěru došlo na účet obchodníka, kdy předmětem čerpání byl nákup zboží. Částku 29 990 Kč žalobce odeslal na účet č. [bankovní účet]. Žalobce tak splnil závazek sjednaný ve smlouvě a umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky pomocí vydané a aktivované karty na účet obchodníka. Žalovaný neuradil ničeho. Dle Smlouvy byl věřitel oprávněn písemně odstoupit od smlouvy o úvěru, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou více jak 2 úvěrových splátek, nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak tři měsíce. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného, žalobce dopisem ze dne [datum] písemně od Smlouvy odstoupil. Odstoupení od Smlouvy nabylo účinnosti dle příslušných ustanovení Smlouvy ke dni [datum]. Celkový dluh žalovaného činí 29 990 Kč a skládá se z jistiny. Žalovaný byl vyzván ke splnění své povinnosti uhradit žalobci výše uvedený dluh rovněž dopisem ze dne [datum], jenž byl odeslán dne [datum]. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Žalobce dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty žalobcem peněžní prostředky ve výši 22 990 Kč za účelem nákupu zboží – mobilního telefonu. Úrok byl sjednán ve výši 28,94 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet v 48 měsíčních splátkách po 894 Kč. Ve smlouvě rovněž bylo sjednáno pojištění úvěru ve výši 115 Kč měsíčně. Dále se účastníci smlouvy dohodli, že žalobce žalovanému poskytne k užívání platební úvěrovou karty [anonymizováno], kterou si žalovaný převzal. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný poprvé čerpal dne [datum], kdy se jednalo o částku 22 990 Kč. Dále žalovaný čerpal dne [datum] částku 4 100 Kč a dne [datum] částku 2 900 Kč. Prostřednictvím karty tedy bylo vyčerpáno celkem 7 000 Kč, na základě smlouvy celkem 22 990 Kč. Pro případ prodlení se splácením více jak 2 úvěrových splátek, nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak tři měsíce, bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat náklady za upomínky a sankci za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, kdy z výpisu z úvěrového účtu žalovaného je zřejmé, jakým způsobem žalovaný hradil splátky, stejně tak je zřejmé účtování poplatků a pojistného, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byly vyzván k jednorázové úhradě zbývajících částek (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum], přehledem splátek - výpisem z úvěrového účtu, kopií poštovního podacího archu). Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou a kopií poštovního podacího archu). 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu, když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 29 990 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok v pravidelných měsíčních splátkách a platit pojištění. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 29 990 Kč. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 546,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 990 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 2 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 650 Kč ve výši 1 396,50 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.