19 C 275/2022-16 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 17 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o obchodním zastoupení a pomoci při správě č. [anonymizováno], na základě které se žalovaný zavázal vykonávat zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojišťovnictví. Na základě Výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení a pomoci při správě ze dne [datum] došlo k zániku smluvního vztahu založeného Smlouvou Smluvní vztah založený Smlouvou tedy trval od [datum] do [datum]. Dle ustanovení Článku XIII. odst. 6 Smlouvy se zprostředkovatel zavazuje nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení Smlouvy v prvních osmnácti měsících trvání smluvního vztahu mezi ním a žalobcem. V případě naplnění dané podmínky je pak dle předmětného ustanovení Smlouvy zprostředkovatel povinen uhradit žalobci smluvní pokutu až ve výši 30 000 Kč. Jelikož došlo k zániku smluvního vztahu z důvodu na straně žalovaného, uplatnil žalobce vůči žalovanému sjednanou smluvní pokutu. Přestože žalobce je oprávněn po žalovaném uplatnit částku až do výše 30 000 Kč, požaduje po něm žalobce pouze částku uplatněnou touto žalobou, kdy k její úhradě vyzval žalobce žalovaného [příjmení] ze dne [datum]. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným, jako zprostředkovatelem, byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení dle ustanovení § 2483 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Dle ustanovení Článku XIII. odst. 6 Smlouvy se zprostředkovatel, tedy žalovaný, zavázal nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení Smlouvy v prvních osmnácti měsících trvání smluvního vztahu mezi ním a žalobcem. V případě naplnění dané podmínky je pak dle předmětného ustanovení Smlouvy zprostředkovatel povinen uhradit žalobci smluvní pokutu až ve výši 30 000 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobce vzal na vědomí odstoupení od Smlouvy ze strany žalovaného, a to s účinností ke dni [datum] Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným trval od [datum] do [datum], tedy 11 měsíců. Dopisem ze dne [datum] žalobce s odkazem na Článek XIII. odst. 6 a 7 Smlouvy vyzval žalovaného k úhradě smluví pokuty ve výši 17 000 Kč. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaný po 11 měsících trvání Smlouvu vypověděl, ačkoliv se zavázal takto neučinit v prvních osmnácti měsících. Soud proto shledal požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty za oprávněný, když ustanovení o smluvní pokutě je obsaženo přímo ve Smlouvě a její výše není nepřiměřená, nemravná a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou. Žalovaný žádné námitky nevznesl ani neprokázal, že by nárok žalobce zanikl zaplacením či jiným způsobem. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že smluvní pokuta nebyla žalovaným dosud uhrazena a uložil žalovanému vyčíslenou smluví pokutu žalobci zaplatit. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Rovněž soud vyhověl požadavku žalobce k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť jde o vzájemný závazek podnikatelů a v takovém případě činí podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. minimální výše těchto nákladů 1 200 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení