19 C 293/2022-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 21 887,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši 658 Kč vždy k 18. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 17,40 % p.a. a dále poplatky ve výši dle Smlouvy a Sazebníku. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 20 801,77 Kč, poplatky 1 088 Kč, smluvním úroku 3 367,50 Kč a úroku z prodlení 2,45 Kč. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k tomu, aby svůj závazek uhradil. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Úvěr, včetně úroku 17,40 % ročně, který byl připisovaný k jistině úvěru, měl být splácen a splacen celkem 50 pravidelnými měsíčními splátkami po 658 Kč (poslední splátka ve výši 255 Kč), které byly splatné každého 18. dne v měsíci, počínaje [datum]. Z výpisu úvěrového účtu sestavy ZUV_235 bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne [datum], a proto byl předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum] upozorněn, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu sestavy ZUV_235 je zřejmé, že žalovaný dluží na jistině úvěru 20 801,77 Kč, úrocích 3 367,50 Kč, poplatcích 1 088 Kč a úroku z prodlení 2,45 Kč. Z výpisu je rovněž zřejmé účtování poplatků souvisejících s úvěrem, kdy se jednalo o náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za každou upomínku a cenu za pojištění 62 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž součástí byla Příloha [číslo] seznam pohledávek, postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] označeném jako„ Předžalobní upomínka“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Dle podacího archu České pošty byla Výzva odeslána dne [datum]. Žalovaný na základě této výzvy nezaplatil ničeho. 5. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Žalovanému byl úvěr poskytnut a žalovaný jej měl vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož pohledávku žalovaný předchůdci žalobce, ani žalobci na nějž pohledávka za žalovaným přešla platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1 o.z., do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 328 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 876 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 889,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.