19 C 31/2022-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení 6 262,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva“ či„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 15 000 Kč (dále jen„ úvěr“), přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 1 476 Kč. K čerpání úvěru došlo dne [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána na 30,24 % p.a. Žalovaná žalobci splatila z poskytnutého úvěru pouze částku 11 808 Kč, zbylé splátky nehradila řádně a včas. Žalobce tedy využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 12. 11. 2020 O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 12. 11. 2020, v němž byla rovněž vyzvána k úhradě celého dluhu. Žalovaná částka činí 6 262,64 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 6 132,64 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaná byla usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě. Dále byla usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], vyzvána, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaná nereagovala, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč jako bezúčelový úvěr. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit i s příslušenstvím, tedy částku celkem 17 843 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 1 476 Kč. Z výpisu úhrad má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila částku celkem 11 808 Kč, přičemž dluh na jistině činí 6 132,64 Kč. V souladu s úvěrovými podmínkami pak žalobce požaduje úhradu poplatku 130 Kč, jenž mu vznikl jako náklad za vymáhání. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne 20. 5. 2021. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které jí byly poskytnuty převodem na běžný účet č. [bankovní účet] dne [datum], z nichž uhradila částku 11 808 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalobce zároveň prokázal, že upomínal žalovanou k úhradě dlužné částky, vzniklo mu tedy právo požadovat výdaje spojené s vymáháním ve výši 130 Kč. Žalovaná své závazky dosud řádně neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tyto částky uhradit. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalované zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 262,64 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.