19 C 351/2021-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 944,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), smlouvu o službě Bezúročná rezerva (dále jen " Smlouva), jejíž součástí byly obchodní podmínky předchůdce žalobce. V této Smlouvě se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému možnost přečerpání kladného zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn Bezúročnou rezervu průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Současně se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy nedodržel, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. V případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu byl předchůdce žalobce oprávněn zcela ukončit oprávnění žalovaného čerpat peněžní prostředky dle Smlouvy o službě bezúročná rezerva. V souladu s obchodními podmínkami přistoupil předchůdce žalobce dne 13. 10. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Protože už žalovanému nebyly poskytovány bankovní služby dle tarifu, poskytnutý úvěr 1 000 Kč se v souladu se Smlouvou úročí úrokovou sazbou pro službu povolený debet ve výši 21,90 % p.a. dle úrokového lístku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný tak dluží žalobci jistinu 944,25 Kč, úrok ve výši 21,90 % p.a. z částky 944,25 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 944,25 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 30. 11. 2021 vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o službě [anonymizována dvě slova], v níž se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému možnost přečerpání kladného zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn [anonymizována dvě slova] průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Současně se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy nedodržel, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. V případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu byl předchůdce žalobce oprávněn zcela ukončit oprávnění žalovaného čerpat peněžní prostředky dle Smlouvy o službě bezúročná rezerva. V souladu s obchodními podmínkami přistoupil předchůdce žalobce dne 13. 10. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Řádně neuhrazené částky byly úročeny úrokem 21,90 %. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem ze dne 3. 12. 2020, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smluvních ujednání poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve formě kontokorentu, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, porušil tak smluvní ujednání. Původní věřitel tak využil svého práva a úvěr prohlásil za ihned splatný, a to ke dni 13. 10. 2020. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 944,25 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o účtu, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.