21 C 379/2021-14 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla bezhotovostním převodem převedena na účet uvedený žalovaným částka 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Aktivní legitimaci ve sporu žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem dne 27. 6. 2017. 2. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nijak nevyjádřil, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí předložených důkazů. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 6. 2017 mezi společnosti [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem má soud za prokázané, že žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879 o.z.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě 30 dnů. Z bankovního výpisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému jako dlužníkovi částku 1 000 Kč. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. 5. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 6. Ze smlouvy o zápůjčce má dlužník povinnost přenechané peníze vrátit (§ 2390 o.z.). Zápůjčku lze sjednat i jako úplatnou (§ 2392 odst. 1 o.z.). 7. Dlužník jistinu nevrátil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. 8. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).