21 C 399/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 621,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, a to pod obchodní značkou [jméno] bank! (dále jen jako„ poskytovatel úvěru“) poskytla žalovanému dne [datum] spotřebitelský úvěr na základě smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy čerpal prostřednictvím kreditní karty žalovaný částku ve výši 20 810 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala a se kterými se žalovaný seznámil, což výslovně potvrdil svým podpisem. Ze smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok z poskytnutého úvěru ve výši 22,68 % ročně. Dále se v rámci smlouvy o úvěru žalovaný přihlásil k pojištění úvěru, za což se zavázal hradit pojistné ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky nejméně vždy 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal hradit i smluvní pokutu dle sazebníku poskytovatele úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním splatného závazku a poplatky za odeslání upomínky k úhradě. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, a to tím, že se dostal do prodlení s hrazením více než dvou po sobě jdoucích splátek a poskytovatel úvěru tedy přistoupil k odstoupení od smlouvy a zesplatnění zbývajících dlužných částek. Poskytovatel úvěru odstoupení od smlouvy žalovanému oznámil dopisem ze dne 26. 3. 2021, přičemž odstoupení nabylo účinnosti dne 30. 4. 2021. Celková dlužná částka, kterou poskytovatel úvěru po žalovaném nárokoval, byla ve výši 25 084,65 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 810 Kč, pojistného ve výši 523,95 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 588 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 30. 4. 2021 ve výši 2 462,70 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2021, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2021. Ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2021, nicméně ani poté na dlužnou částku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili a má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem [země]. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [adresa]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště. 5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin (žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, úvodní dopis z banky, VOP, produktové podmínky, sazebník banky, výpis z účtu-poskytnutí úvěru, odstoupení od smlouvy, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, a to pod obchodní značkou [jméno] bank! a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a sazebník předchůdce žalobkyně. Na základě této smlouvy umožnil předchůdce žalobkyně žalovanému čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky, které žalovaný čerpal ve výši 20 810 Kč. Dále se v rámci smlouvy o úvěru žalovaný přihlásil k pojištění úvěru, za což se zavázal hradit pojistné ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky nejméně vždy 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal hradit i smluvní pokutu dle sazebníku poskytovatele úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním splatného závazku a poplatky za odeslání upomínky k úhradě. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, a to dopisem ze dne 14. 6. 2021. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a čerpání peněz žalovaným. Žalovaný měl peníze vrátit sjednaným způsobem, nicméně tuto svou povinnost porušil. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], odštěpného závodu, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2021. 7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 8. Po právu byl shledán i nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši 588 Kč nebylo shledáno nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z.), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o. z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o. z.). 9. Poskytovatel peněz s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o. z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaný byl na dluh upomínán, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně částky 700 Kč. 10. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle odst. 2 jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně rámci úvěrové smlouvy sjednali i pojištění úvěru, proto žaloba i co do částky odpovídající dlužnému pojistnému ve výši 523,95 Kč byla shledána