21 C 400/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 34 811,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci se banka zavázala vést žalovanému účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [příjmení] a Produktové podmínky kontokorentního úvěru, přičemž žalovaný podpisem smlouvy vzal tuto skutečnost na vědomí a souhlasil s ní. [příjmení] se na základě Dispozice ke smlouvě o bankovních službách a produktech uzavřené s žalovaným dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], jímž umožnila přečerpat žalovanému prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dodržet podmínky spočívající v dodržení měsíčního kreditního příjmu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se Smlouvou převedla ke dni [datum] dlužnou částku 36 811,11 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem splácení dlužné částky žalovaným, a to formou 16 měsíčních splátek ve výši 2 300,69 Kč, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 5. 11. 2019. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z toho důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši a to ke dni 7. 5. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 32 411,11 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1 713,84 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 400 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročné z částky 32 411,11 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 21,99% z částky 32 411,11 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání svým přípisem ze dne 19. 8. 2021. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů (ze smlouvy o bankovních produktech a službách, ze smluvních podmínek, z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení kontokorentního úvěru z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, z výpisu z běžného účtu žalovaného, z výpisu z úvěrového účtu, ze sazebníku poplatku) má soud za prokázané následující skutečnosti: banka uzavřela s žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci se banka zavázala vést žalovanému účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [příjmení] a Produktové podmínky kontokorentního úvěru, přičemž žalovaný podpisem smlouvy vzal tuto skutečnost na vědomí a souhlasil s ní. [příjmení] se na základě Dispozice ke smlouvě o bankovních službách a produktech uzavřené s žalovaným dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], jímž umožnila přečerpat žalovanému prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dodržet podmínky spočívající v dodržení měsíčního kreditního příjmu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost [anonymizováno], zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se Smlouvou převedla ke dni 4. 11. 2019 dlužnou částku na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem splácení dlužné částky žalovaným, a to formou 16 měsíčních splátek ve výši 2 300,69 Kč, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 5. 11. 2019. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z toho důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši a to ke dni 7. 5. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021, nicméně nijak nadále nereagoval a nadále tak dluží žalobkyni na jistině částku 32 411,11 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1 713,84 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 400 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročné z částky 32 411,11 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 21,99% z částky 32 411,11 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky pro poskytování kontokorentního úvěru žalobkyní specifikované v Produktových podmínkách kontokorentního úvěru. Žalovaný své povinnosti porušil, a to tím že přečerpal úvěrový limit a splátky úvěru nehradil řádně a včas, proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 5. 11. 2019 oznámila žalovanému, že v souladu se smlouvou a podmínkami pro poskytování kontokorentního úvěru převedla dlužnou jistinu na nově založený úvěrový účet, přičemž žalovanému stanovila splátkový kalendář k uhrazení dlužné částky, protože žalovaný dluh řádně nesplácel, prohlásila banka úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni 7. 5. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. 6. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že banka umožní žalovanému čerpat peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento limit nepřekročit a poskytnuté prostředky vrátit, a to včetně úroků a poplatků. 7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 8. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 9. S ohledem na to, že provedeným dokazováním byla prokázána tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 571 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 393 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 811,11 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a