21 C 431/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 500 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit žalobci i poplatek ve výši 7 700 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 295 Kč počínaje 7. dnem od podpisu Smlouvy, tedy 5. 11. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Bylo ujednáno, že v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle Smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně a uhradil celkem 13 200 Kč, žalobce proto vydělil tuto částku týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Od 22. 12. 2018 je tak žalovaný v prodlení. Dříve, než byla podána žaloba, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2020. 2. Ve věci bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu dle ust. § 101 odst.4 o.s.ř. žalovaný nereagoval a žalobkyně svým přípisem ze dne 31. 12. 2021 vyjádřila souhlas s tímto postupem soudu. Soud při svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum] včetně splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobkyni kromě půjčených 10 000 Kč ještě souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč (úrok z úvěru 3 500 Kč, poplatek za zpracování úvěru 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč počínaje dnem 5. 11. 2017. Převzetí částky 10 000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy dne 28. 10. 2017. 4. Dopisem ze dne 27. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkem 4 500 Kč do sedmi dnů od doručení této výzvy a byl upozorněn na soudní řízení. 5. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti za sjednaný úrok. Žalovaný měl úvěr vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý úrok a sjednané poplatky. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátil a zaplatil úrok a sjednané poplatky, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)