22 C 195/2022-17 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 46 806 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem [příjmení] smlouvu č. [spisová značka] (dále jen„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet částku celkem 145 800 Kč a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 430 Kč. Úvěr byl čerpán formou nákupu zboží u prodejce, splatnost první splátky byla určena k [datum]. Žalovanému byly k poskytnutému úvěru účtovány poplatky v souladu s ustanovením ÚP. Roční úroková sazba úvěru byla sjednána na 16,016938 %. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité zaplacení. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne [datum] ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce neuhradil ničeho, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným, pohledávku ve výši 46 806 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 36 742,71 Kč, dlužných splátek do zesplatnění 9 720 Kč, úroky do zesplatnění 343,29 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a žalobcem došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru číslo [spisová značka], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, a to na nákup zboží u prodejce [právnická osoba], kdy částka byla zaslaná přímo prodejci. Součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky a Sazebník poplatků, na které Smlouva výslovně odkazuje, a podpisem Smlouvy s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobci půjčené prostředky spolu s úrokem 16,016938 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 430 Kč, vždy k 21. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne [číslo]. V případě prodlení s úhradou splátky byl žalobce oprávněn dle čl. 4 Smlouvy naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. V případě porušení povinnosti uhradit celou dlužnou částku po zesplatnění řádně a včas byl žalobce oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny. Ze„ splátkového kalendáře“ bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně (uhradil pouze prvních 39 splátek – poslední k [datum]). Žalobce proto dopisem ze dne [datum] celý úvěr zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku dlužné částky s příslušenstvím do 14 dnů od sepsání výzvy. Z podrobného výpisu„ saldokonta“ k úvěrové smlouvě a„ splátkového kalendáře“ bylo zjištěno, že žalovaný do [datum] ničeho nezaplatil. Žalovaný nic nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 26.5.2021 zaslané právním zástupcem žalobce dne [datum], o čemž svědčí poštovní podací arch. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 037 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 806 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..