22 C 231/2021-16 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 194 747,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobcem (dříve„ [anonymizováno] – stavební spořitelna, a.s.“) došlo dne 13.6.2016 k uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen a veden účet stavebního spoření a dále poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 27.6.2016 bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 125 Kč, vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce a zároveň se zavázal k měsíční splátce povinného spoření ve výši 1 616 Kč Touto splátkou se žalovaný zavázal splácet jistinu úvěru, úroky ve výši 5,40 % ročně, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Žalobce byl proto oprávněn v souladu s úvěrovými podmínkami odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení všech nebo části poskytnutých peněžních prostředků včetně příslušenství. Jelikož žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce 01/ 2020 až 07/ 2020, žalobce využil svého práva a prohlásil úvěr za zcela splatný, a to ke dni 31.07.2020, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením více než dvou splátek úvěru zároveň. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Dlužná částka byla nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný do podání žaloby ničeho neuhradil. Žalovaný proto dluží žalobci na jistině 194 747,85 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku 2 374,67 Kč od 31.7.2020 do 21.10.2020, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1 566,49 Kč od 16.9.2020 do 21.10.2020. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobcem (dříve„ [anonymizováno] – stavební spořitelna, a.“) a žalovaným byla dne 13.6.2016 uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Podmínky pro poskytování úvěrů. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne 27.6.2016 úvěr (cílovou částku) ve výši 250 000 Kč, a to bezhotovostním převodem, což bylo prokázáno výpisem z překlenovacího úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal hradit jednak měsíční splátku úvěru 1 125 Kč a měsíční splátku povinného spoření 1 616 Kč, nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Celková částka ke splacení činila 332 705 Kč, pevná úroková sazba byla dohodnuta ve výši 5,40 % p.a. Žalovaný se rovněž zavázal k úhradě poplatků a dalších služeb spojených s vedením úvěrového účtu tj. platba za vedení účtu 27 Kč měsíčně, další platby pak dle Sazebníku úhrad, na který smlouva výslovně odkazuje. Z výpisu z překlenovacího úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky počínaje lednem 2020, kdy neuhradil žádnou splátku až do července 2020. S ohledem na tuto skutečnost, žalobce využil svého oprávnění, od smlouvy dopisem ze dne 3.8.2020 odstoupil, a vyzval žalovaného k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství do 10 dnů od data doručení výzvy. Z výpisu z překlenovacího úvěrového účtu žalovaného je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 26.10.2020. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 186 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 790 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 194 747,85 Kč sestávající z částky 8 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 600 Kč ve výši 5 796 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.