22 C 238/2021-43 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 151 833 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] došlo dne 25.9.2018 k uzavření smlouvy o úvěru [příjmení] půjčka [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 150 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 25.9.2018. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 55 měsíčních splátkách ve výši 3 899 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci, spolu s úrokem ve výši 14,90 % p.a. a s dalšími poplatky ve výši dle Ceníku. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni 22.5.2019. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 2.7.2019 mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.7.2019, uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného upomínkou k tomu, aby svůj závazek uhradil. Pohledávka za žalovaným činí na jistině 150 000 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku 12 812,75 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1 813,27 Kč a poplatcích 1 833 Kč. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 25.9.2018 uzavřena smlouva o [příjmení] půjčce [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobce a Ceník produktů a služeb. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne 25.9.2018 úvěr ve výši 150 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet], což bylo prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit celkem částku ve výši 209 325 Kč, a to 55 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 899 Kč počínaje měsícem následujícím po dni vyhotovení smlouvy, se splatností k 12. dni příslušného kalendářního měsíce. Součástí měsíční splátky je jistina, úrok z úvěru 14,90 % p.a. a pojištění úvěru. Dle smlouvy činí cena upomínky 500 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný naposledy uhradil splátku dne 12.10.2018 a dále již nehradil ničeho. S ohledem na to, že žalovaný se od listopadu 2018 dostal do trvalého prodlení s hrazením splátek, předchůdce žalobce využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného je patrno, že žalovaný předchůdci žalobce po zesplatnění ničeho neuhradil. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 28.8.2019. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla nejprve postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.7.2019 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba] a společností [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s.. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.7.2019 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba] a žalobcem na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 14.11.2017 a 27.12.2017. 7. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobce a ceník produktů a služeb (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 744,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 592 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 151 833 Kč sestávající z částky 7 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 440 Kč ve výši 4 712,40 Kč. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.