22 C 240/2022-15 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovaným uloženo zaplatit mu částku 81 702,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ve které se žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky (u přiděleného úvěru od počátku) v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení, ve výších dle shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalobce na základě výše uvedené úvěrové smlouvy poskytl dle písemného pokynu žalovaného v srpnu [rok] částku ve výši 80 000 Kč ze shora uvedeného úvěru za účelem uvedeným v úvěrové smlouvě. Tímto byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých výše uvedených splátek ze shora uvedeného úvěru ze stavebního spoření. Svůj závazek však žalovaný neplnil řádně, naposledy uhradil splátku splatnou [datum]. Žalobce marně upomínal žalovaného, aby dlužnou částku svého závazku uhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh vyplývající ze shora uvedené smlouvy neuhradil ani do termínu uvedeného v poslední výzvě k úhradě dlužných částek, žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. K datu odstoupení tj. ke dni [datum] činila dlužná částka 87 743,47 Kč. Ke dni [datum] pak žalovaný dluží jistinu 81 702,62 Kč, úrok z úvěru 4 883,97 Kč a úrok z prodlení 1 157,46 Kč. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné úvěrové podmínky. Podle této smlouvy poskytl žalobce na základě písemné žádosti žalovaného ze dne 24.7.2018 žalovanému úvěr ve výši 80 % cílové částky, tedy částku 80 000 Kč, a to bezhotovostním převodem, což bylo prokázáno žádostí o výplatu ID [číslo] a Oznámení o čerpání úvěru ze dne [číslo]. Žalovaný se dle smlouvy zavázal hradit jednak měsíční splátku ve výši 822,17 Kč tvořenou z úroků 424,17 Kč a z částky povinného spoření 398 Kč; v další fázi pak měsíční splátku jistiny úvěru 822,17 Kč, a to vždy nejpozději k 25. dni kalendářního měsíce. Celková částka ke splacení činila 148 243,65 Kč, pevná úroková sazba byla dohodnuta ve výši 5,09 % p.a. Žalovaný se rovněž zavázal k úhradě poplatků a dalších služeb spojených s vedením úvěrového účtu dle Sazebníku úhrad, na který smlouva výslovně odkazuje. Z výpisu z překlenovacího úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil naposledy splátku splatnou v lednu [rok], následně zcela přestal hradit splátky. Žalovaný byl dopise ze dne [datum] a [datum] žalobcem upozorněn na vzniklý nedoplatek a vyzýván k jeho úhradě v dodatečné lhůtě. Žalovaný však ničeho nezaplatil. S ohledem na tuto skutečnost, žalobce využil svého oprávnění, od smlouvy odstoupil, a oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Z výpisu z překlenovacího úvěrového účtu žalovaného je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil. Z vyčíslení pohledávky ke dni [datum] se podává, že žalovaný zůstal žalobci dlužen na jistině 81 702,62 Kč, úrocích z úvěru 4 883,97 Kč, úrocích z prodlení 1 157,46 Kč a poplatcích spojených s vymáháním 1 850 Kč. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Žalovaný čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 569 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 269 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.