22 C 243/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 820,83 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byly nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaným dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 029 Kč. Žalovaný čerpal toliko 16 990 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 263 Kč, a to spolu se smluvním úrokem 29,49 % ročně. Závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas žalovaný nedostál, a proto dne [datum] v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří jistina 6 870,54 Kč, poplatky 800 Kč, smluvní pokuta 78,29 Kč, úroky 981,73 Kč a pojistné 72 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobce vyzval žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 029 Kč za účelem nákupu zboží – mobilního telefonu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem 29,49 % ročně splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 263 Kč vždy k 17. dni v měsíci, počínaje [datum]. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že byl seznámen s Produktovými podmínkami a Sazebníkem předchůdce žalobce. Z Podmínek soud zjistil, že si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru oprávnění předchůdce žalobce odstoupit úvěrové smlouvy a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný nedostál svého závazku splácet peněžní prostředky řádně a včas, což bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu, předchůdce žalobce proto od Smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupil, úvěr s účinností k [datum] zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 8 803 Kč, kdy z toho na dlužných splátkách žalovaný dlužil 1 578 Kč, úvěrové jistině 6 347 Kč, na smluvní pokutě za prodlení se splácením úvěrových splátek 79 Kč a 800 Kč na nákladech spojených s vymáháním. Dále byl žalovaný upozorněn, že bude po něm po tomto datu požadován i úrok z prodlení. Skutečnost, že žalobce je aktivně legitimován k vymáhání dlužné částky soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], kterou došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z [právnická osoba] na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, což bylo zjištěno z výpisu úvěrového účtu. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků (pojištění). Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 820,83 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.