22 C 262/2022-15 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení., a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Žalovaný na pohledávku žalobce doposud ničeho neuhradil. Žalovaný byl Předžalobní výzvou vyzván k úhradě dluhu. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku 125 000 Kč. Žalovaný předmětnou částku převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy, tedy dne [datum], což bylo prokázáno výdajovým pokladním dokladem, který žalovaný rovněž podepsal. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit nejpozději do [datum]. Zápůjčka byla sjednána bezúročně. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyrozuměl o splatnosti zápůjčky ke dni [datum] a vyzval jej k zaplacení dlužné částky včetně příslušenství (kapitalizovaného úroku z prodlení). O odeslání upomínky dne [datum] svědčí kopie obálky s podacími údaji. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ustanovení § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta a žalovaný měl zapůjčené peněžní prostředky vrátit ve sjednané době. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno a žalovanému uloženo vzniklý dluh uhradit. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 232 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 125 000 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 200 Kč ve výši 4 032 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.