22 C 283/2022-20 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 256 398,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [příjmení] [příjmení] [jméno] and [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 352 152 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši dle smlouvy spolu s úrokem ve výši 8,9 % p.a. a dále poplatky ve výši dle Smlouvy a Sazebníku. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2021. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 256 398,90 Kč, úrok z úvěru do zesplatnění 13 313,13 Kč, zákonný úrok z prodlení do zesplatnění 1 310,50 Kč. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] k tomu, aby svůj závazek uhradil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [jméno] and [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro úvěry a Sazebník poplatků. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 352 152 Kč, a to převodem na bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 500 Kč, úhrada pojištění 50 652 Kč. Úvěr, včetně úroku 8,9 % ročně měl být splácen a splacen celkem 84 pravidelnými měsíčními splátkami po 5 648 Kč, které byly splatné každého 20. dne v měsíci, počínaje [datum], o čemž byl žalovaný informován v akceptačním dopise ze dne [datum]. Ze Souhrnného výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne [datum], a to pouze v částečné výši 391 Kč. Žalovaný byl proto předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum] upozorněn na dlužné splátky a vyzván k jejich úhradě do [datum] s tím, že v případě nesplnění výzvy, může dojít ze strany předchůdce žalobce k prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Žalovaný nijak nereagoval předchůdce žalobce proto dopisem ze dne [datum] oznámil žalovanému, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Ze Souhrnného výpisu úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaný dluží ke dni zesplatnění na jistině úvěru 316 926,47 Kč, úrocích 13 313,13 Kč a úrocích z prodlení 1 310,50 Kč. Z výpisu je rovněž zřejmé účtování poplatků souvisejících s úvěrem. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž součástí byla Příloha - seznam pohledávek, postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Z„ přehledu pohledávky“ ke Smlouvě o postoupení pohledávek je zřejmé, že žalovaný dluží žalobci na jistině 256 398,90 Kč, úroku z úvěru do zesplatnění 13 313,13 Kč, zákonném úroku z prodlení do zesplatnění 1 310,50 Kč. Dopisem ze dne [datum] označeném jako„ Předžalobní upomínka“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Dle informačního systému České pošty byla Výzva odeslána dne [datum]. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Žalovanému byl úvěr poskytnut a žalovaný jej měl vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož pohledávku žalovaný předchůdci žalobce, ani žalobci na nějž pohledávka za žalovaným přešla platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1 o.z., do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 249,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 398,90 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 920 Kč ve výši 6 073,20 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.