22 C 368/2021-66 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně dne 6. 1. 2020 [název soudu], kterou uvedený soud usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], postoupil [název soudu], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 557,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), dne 23. 5. 2014 uzavřela se žalovaným Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce ve výši 5 000 Kč, které mohl žalovaný čerpat na svém běžném bankovním účtu (kontokorentní úvěr). Kontokorentní úvěr byl úročen sazbou ve výši 18,9 %. Žalovaný byl povinen poskytnutý kontokorentní úvěr splatit tak, že bude na svém běžném účtu udržovat kladný či alespoň nulový zůstatek nejpozději jeden rok od prvního čerpání kontokorentního úvěru. Úplným splacením pak žalovaný mohl nabýt možnost opakovaného čerpání úvěru. Žalobce své povinnosti ze smlouvy o kontokorentu splnil, když žalovanému umožnil čerpání na jeho běžném účtu. Žalovaný ovšem své závazky nedodržel, když na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl původní věřitel oprávněn úročit smluvním úrokem, a který byl žalovaný povinen původnímu věřiteli neprodleně uhradit, což však žalovaný neučinil ani přes výzvu původního věřitele. Předmětnou výzvou též původní věřitel žalovanému vypověděl smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících s účtem. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 postoupil původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným plynoucí z výše uvedené smlouvy o kontokorentním úvěru žalobci. Žalobce tak nyní po žalovaném nárokuje zaplacení 3 557,86 K č dlužné jistiny kontokorentního úvěru odpovídající zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni jeho převodu na evidenční účet č. [bankovní účet], dále 220 Kč kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z jistiny kontokorentu počítaný za období od 3. 1. 2019 do 1. 5. 2019, 156,05 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku za tutéž dobu, dále smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 3 557,86 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 557,86 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 11. 11. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovaným dne 23. 5. 2014 uzavřeli Smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobce jako ten, kdo vede účet, umožnil žalovanému na jeho sporožirovém účtu č. [bankovní účet] čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání zcela splaceného úvěru (kontokorentní úvěr) a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně, to vše formou udržování kladného či alespoň nulového zůstatku na běžném účtu nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaný z kontokorentního vyčerpal peněžní prostředky ve výši 3 557,86 Kč, jak plyne z výpisu z účtu č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 2. 1. 2019 vyzval původní věřitel žalovaného k okamžitému splacení vyčerpaných peněžních prostředků a smluvního úroku na evidenční účet č. [bankovní účet], kam byl kontokorentní úvěr původním věřitele v důsledku prodlení žalovaného převeden. Žalovaný ovšem ani poté na svůj nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 9. 2019 s účinností ke dni 1. 5. 2019 byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn doporučeným dopisem ze dne 21. 5. 2019. Dne 29. 5. 2019 zaslal formou doporučeného psaní právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu, v níž vylíčil skutkový stav a jeho právní hodnocení a žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost uplatnění pohledávky u soudu v případě, že žalovaný v dodatečně stanovené lhůtě nezaplatí. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o kontokorentním úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou udržování kladného či nulového debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného, k němuž byl kontokorentní úvěr zřízen (§ 2399 odst. 1 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Na základě výše uvedeného soud shledal, že žalobcem uplatněný nárok je po právu, a proto podané žalobě vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 14. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlu