22 C 389/2021-60 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 106 823,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobcem (dříve názvem„ [právnická osoba]“) došlo dne 16.10.2015 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 100 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky (dále jen„ VPP“). Poskytnutý úvěrový rámec byl čerpán prostřednictvím běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek v neměnné výši 2 % z poskytnutého úvěrové rámce tj. 2 000 Kč skládající se z platby jistiny a úroků, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou ke dni 15.11.2015. Jistina úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 19,90 % p.a. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru byla částka po splatnosti úročena úrokem z prodlení v zákonné výši. Dle čl. 43 VPP je žalobce oprávněn úročit úrokem z prodlení celkovou dlužnou částku. Strany smlouvy se rovněž dohodly, že žalobce byl oprávněn účtovat žalovanému poplatky dle platného sazebníku. Dále bylo dohodnuto, že žalobce byl oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty mimo jiné ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný, a to za opakované prodlení se splátkou. Žalovaný splátky sjednané ve Smlouvě řádně a včas nehradil, čímž porušil Smlouvu a z tohoto důvodu byl úvěr ke dni 18.07.2019 zesplatněn na základě Oznámení žalobce o prohlášení úvěru za splatný. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 106 993,92 Kč. Tato částka se skládala z nesplacené jistiny ve výši 97 107,21 Kč, úroku z nesplacené jistiny kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 8 216,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky po splatnosti kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 170,49 Kč, dlužných poplatků za vedení účtu, pojištění, nákladů upomínání ve výši 1 500 Kč. Po dni zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Žalobci v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka, která byla ke dni 28.04.2020 vyčíslena celkem na částku ve výši 106 823,43 Kč. Příslušenství pak dále představuje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky po splatnosti kapitalizovaný ke dni převzetí právního zastoupení tj. do 28.04.2020 ve výši 6 612,26 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 105 323,43 Kč ode dne 29.04.2020 do zaplacení. Dne 5.5.2020 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dluhu. Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky řízení byla dne 16.10.2015 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru„ [anonymizována dvě slova]“. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky žalobce a Sazebník. Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne úvěrový rámec k čerpání ve výši 100 000 Kč. Průběh čerpání úvěru byl prokázán výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek v neměnné výši 2 % z poskytnutého úvěrové rámce tj. 2 000 Kč, počínaje měsícem první splátkou splatnou ke dni 15.11.2015. Součástí měsíční splátky je jistina, úrok z úvěru 19,90 % p.a., který se stává součástí jistiny úvěru. Poplatky byly účtovány v souladu se Sazebníkem. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. S ohledem na to, že žalovaný se dostal do trvalého prodlení s hrazením splátek, žalobce využil svého oprávnění a dopisem ze dne 20.7.2019 prohlásil úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství tj. částky 106 993,92 Kč, z toho jistina činí 97 107,21 Kč, úroky 8 216,22 Kč, úroky z prodlení 170,49, poplatky 1 500 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 5.5.2020. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a ceník produktů a služeb (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 960,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 342 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 106 823,43 Kč sestávající z částky 5 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 040 Kč ve výši 3 578,40 Kč. 7. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.