22 C 407/2021-71 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku 43 071,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovanou prostřednictvím elektronické komunikace dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala celkem částku ve výši 56 071,79 Kč (čerpaná jistina činila 47 929 Kč) včetně příslušenství, kterou měla splatit do 14.8.2020. Žalovaná se však dostala do prodlení, když v průběhu smluvního vztahu uhradila 36 742,34 Kč, tedy pouze část svého závazku. Původní věřitel vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce. K datu postoupení dluh žalované činil na jistině 39 887,43 Kč, poplatcích 250 Kč a úroku za období čerpání 15 521,29 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení od 15.8.2020 do zaplacení. Žalobce zaslal dne 27.10.2020 žalované předžalobní výzvu k plnění. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud řízení co do částky 1 813,07 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 071,79 Kč od 15. 8. 2020 do 11. 2. 2022 zastavil, neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 24.3.2022. Předmět řízení tak zůstala částka 41 258,72 Kč s příslušenstvím. Žalobce vzal poté podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět do částky 800 Kč, neboť žalovaná uhradila dne [datum] částku 500 Kč a dne [datum] částku 300 Kč. Soud proto v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř řízení výrokem I. zastavil. Žalovaná k věci uvedla, že považuje dlužnou jistinu za uhrazenou. Žalovaná odeslala [právnická osoba] 36 471 Kč a žalobci 14 900 Kč, tedy celkem částku 51 641 Kč. Ke svým tvrzením doložila„ přehled“ půjčení a vrácení peněžních prostředků. Soud nařídil jednání ve věci na den [datum]. Žalovaná se k jednání, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši [částka] na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 10,50 % měsíčně, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu. Minimální pravidelná splátka je splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Dle čl. VI. odst. 1 písm. a) má věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, písm. b) úroků z prodlení, která je stanovena platnými právními předpisy ke dni podpisu smlouvy, písm. c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Z potvrzení o provedených platbách žalobcem bylo zjištěno, že žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala na svůj běžný účet č. [bankovní účet], který uvedla ve smlouvě, celkem částku ve výši 47 929 Kč, a to dne [datum] ve výši 8 000 Kč, dne [datum] ve výši 7 000 Kč, dne [datum] ve výši 1 494 Kč, dne [datum] ve výši 3 435 Kč, dne [datum] ve výši 15 000 Kč, dne [datum] ve výši 10 000 Kč a dne [datum] ve výši 3 000 Kč. Z potvrzení o provedených platbách je zřejmé, kdy a v jaké výši žalovaná hradila splátky, včetně způsobu jejich započtení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Ke dni postoupení dluh žalované na jistině činil 39 887,43 Kč, na účelně vynaložených nákladech 250 Kč a na úrocích z úvěru 15 521,29 Kč. Po zohlednění všech úhrad žalované včetně těch v žalobcem učiněných zpětvzetí žaloby činí neuhrazený dluh 40 871,79 Kč. Soud věc právně posoudil podle § 2395 o. z., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, který měla vrátit dohodnutým způsobem spolu se sjednaným úrokem. Bylo proto na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná v řízení tvrdila, že na svůj závazek uhradila celkem 51 641 Kč. Z žalovanou předloženého přehledu plateb není vůbec zřejmé, kým byly předmětné listiny vystaveny (jakou bankou), a že se vůbec jedná o platby odcházející z účtu žalované. Z přehled plateb tedy nelze dospět k závěru o tom, že závazek žalované vůči žalobci zanikl. Soud, pokud by se žalovaná dostavila k jednání, by postupoval tak, že by žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k tomu, aby vylíčila všechny rozhodné skutečnosti, pokud jde o jí tvrzený zánik závazku (neboť tyto nebyly dosud vylíčeny dostatečně) a aby k jejich prokázání označila konkrétní důkazy. Žalovaná se však bez důvodné omluvy k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o.s.ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o.s.ř. upravuje totiž poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalovaná nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ust. § 118a o.s.ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalované dáno poučení směřující k tomu, aby vylíčila všechny rozhodné skutečnosti a k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalovaná se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalované potřebné poučení jinak (například písemnou výzvou) či dokonce jednání z důvodu neúčasti žalované odročovat. Soud na základě shora uvedených skutečností žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný (neboť žalobce měl ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části, a to pokud jde o některé z plateb poukázaných žalovanou ještě před podáním žaloby, pro které bylo řízení zastaveno), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 549,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 724 Kč a nákladů zastoupení advokátem,