22 C 435/2021-18 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 014 Kč s příslušenstvím, představující nesplněné závazky žalované ze smlouvy o zápůjčce. Žalobce tvrdil, že žalovaná uzavřela dne 16.2.2015 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva). Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den podpisu smlouvy. Žalovaná se za poskytnutí půjčky zavázala uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč odpovídající roční sazbě 20,92 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Žalovaná měla vrátit celkem částku rovnající se součtu poplatků a zapůjčené částky ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.12.2015. Žalovaná však porušovala smluvní podmínky, nehradila řádně, naposledy uhradila splátku ke dni 25.11.2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem dne 6.12.2019, došlo k převedení pohledávky na společnost žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem. Žalovaná doposud uhradila toliko 2 350 Kč. Výše pohledávky činí částku celkem 4 014 Kč skládající se z jistiny 3 541,16 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 472,84 Kč. Dále žalobce požaduje příslušenství, tedy kapitalizovaný úrok ve výši 20,92 % ročně z dlužné jistiny od 15.12.2015 do 25.1.2021 v částce 3 846,01 Kč a dále od 26.1.2021 až do zaplacení; a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od 22.12.2015 do 25.1.2021 v částce 1 474,39 Kč a dále od 26.1.2021 až do zaplacení. Žalovaná byla Předžalobní výzvou vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradila. Soud nařídil jednání ve věci na 12.4.2022. K tomuto jednání se dostavil toliko právní zástupce žalobce. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o věci v nepřítomnosti žalované na základě obsahu spisu a provedených důkazů. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi žalovanou a předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce. Zápůjčka byla žalované poskytnuta za sjednaný úrok (§ 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaný měla zápůjčku vrátit ve sjednané době. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátila, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení zápůjčky neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Nárok na úrok z prodlení žalobci vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, žalobci tak vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 014 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a.t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.