23 C 183/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se [anonymizováno], aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku ve výši 2988 Kč. Žalovaná uzavřela se žalující stranou pojistnou smlouvu [číslo] dne [datum] ohledně [anonymizováno] životní pojištění - [anonymizováno]. Žalovaná strana sjednané pojistné 473 Kč měsíčně neplatila a pojištění z tohoto důvodu zaniklo. Za období od [datum] do [datum] dluží pojistné 2338 Kč. 2. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 3. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 4. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 5. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Soud má za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena pojistná smlouva s pojistným 473 Kč měsíčně. Z pojistné smlouvy má dlužník povinnost zaplatit pojistiteli pojistné (§ 2758 odst. 1, § 2783 odst. 1, 2 o.z.). Pojistné náleží pojistiteli po dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o.z.). Pojištění zaniklo na základě upomínky pojistitele z důvodu nezaplacení pojistného pojistníkem (§ 2804 o.z.). Protože toto žalovaná strana příslušné pojistné nezaplatila, bylo žalobě co do zaplacení dlužného pojistného vyhověno. 7. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z částky pojistného. 8. Z obsahu vlastní pojistné smlouvy (nikoliv sazebníků a listin, na které odkazuje) však soud nezjistil, že by obsahovala jakékoliv ujednání o poplatcích, které žalující strana požaduje. 9. V daném případě není pochyb o tom, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu. V rámci spotřebitelské smlouvy platí požadavek na to, aby uplatněné nároky vyplývaly jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice 93/13 EHS). V daném případě jasně a srozumitelně ze smlouvy vyplývá pouze požadavek na zaplacení měsíční platby pojistného. Poplatek za předčasné ukončení smlouvy 350 Kč a náklady upomínání 350 Kč ze samotné smlouvy nevyplývají. Ve smlouvě ani není upozornění, že by ujednání o poplatcích bylo obsaženo v nějakých dalších přiložených listinách. Samotný odkaz na případné obchodní podmínky je přitom nedostatečný. Poplatky je třeba jasně sjednat již v samotné smlouvě. Soud proto žalobě nemohl vyhovět a zamítl ji. 10. Pokud tedy ujednání o možnosti pojistitele požadovat sankční platby bylo obsaženo v obchodních podmínkách, a nikoliv v „ hlavní části“ pojistné smlouvy (listiny, kterou spotřebitel podepsal), nelze k takovému ujednání přihlížet a tento nárok přiznat (srov. I. ÚS 3512/11). V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl. 11. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení žalující strany se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů z pojistných smluv mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29.3.2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).