23 C 2/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí 17 452,14 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 995,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 012,52 Kč úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 452,14 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 17 452,14 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalující strana tvrdila, že s žalovanou stranou uzavřela dne 3. 3. 2006 smlouvu o kartovém úvěrovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalované straně poskytnut kartový účet č. [bankovní účet] na kterém byl k dispozici žalované straně úvěr k čerpání až do výše limitu 15 000 Kč. Žalovaná strana měla čerpaný úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 19,80 % ročně. Žalovaná strana se však dopustila nepovoleného přečerpání, které následně nedorovnala. Jelikož dlužná částka nebyla žalovanou stranou uhrazena, požaduje žalující strana vedle úhrady dlužné jistiny 17 452,14 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 995,61 Kč a smluvního úroku ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ode dne 1. 7. 2021 až do zaplacení, dále i úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 012,52 Kč a úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ode dne 1. 7. 2021 do zaplacení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a žalující strana se nijak nevyjádřila, a proto ve světle výše uvedených ustanovení zákona je její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Ze smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty ze dne 6. 3. 2006 ve spojení s dokladem o převzetí karty ze dne 6. 3. 2006, žádostí o změnu kartového účtu a karty ze dne 29. 6. 2019 a všeobecnými obchodními podmínkami bylo zjištěno, že žalující straně byl poskytnut úvěr do výše limitu 15 000 Kč, a to ke kartovému účtu [bankovní účet]. Sazba úroku byla sjednána ve výši 19,80 % ročně. Z potvrzení o převzetí karty bylo zjištěno, že k úvěru byla žalované straně poskytnuta platební karta, kterou žalovaná strana převzala. 9. Výpisem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalovaná strana vyčerpala celkem částku 17 452,14 Kč. Z výpisu bylo rovněž zjištěno, že řádný smluvní úrok za dobu čerpání až do výpovědi smlouvy dne 1. 11. 2020, činil 1 995,61 Kč a úrok z prodlení pak 1 012,52 Kč. 10. Poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy ze dne 27. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná strana byla žalující stranou informována o dlužné částce, jakož i vyzvána k jejímu zaplacení. Oprávnění vypovědět smlouvu bylo zjištěno z obchodních podmínek banky. Smlouva o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty ze dne 6. 3. 2006 obsahuje doložku o začlenění obchodních podmínek do smlouvy. 11. Poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2020 a Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 6. 2021 ve spojení s navrácenou dodejkou, bylo prokázáno, že žalující strana žalovanou stranu vyzvala k úhradě vzniklého dluhu a upozornila ji na možné soudní řízení. 12. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 13. Vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se úvěrový vztah posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ), oba ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. 14. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované straně. Žalovaná strana měla úvěr hradit ve splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru a sazebník (§ 273 odst. 1 ObchZ). Žalovaná strana tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. 15. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). 16. Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala. 17. Protože jde o poskytnutí úvěru, řídí se věc podle § 261 odst. 3 ObchZ obchodním zákoníkem. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 497, § 502 odst. 1 ObchZ). Žalovaná strana toto nesplnila, a proto byla žaloba shledána po právu. V daném případě vznikla žalované straně povinnost platit úroky z úvěru od okamžiku čerpání úvěru (§ 502 odst. 1 ObchZ) a trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. 18. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 OZ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007). Jelikož žalovaná strana vystupovala při sjednání smlouvy jako spotřebitel, náleží žalující straně úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ke dni okamžiku prodlení (§ 262 odst. 4 ObchZ). 19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Žalující straně podle § 151 odst. 3 o.s.ř. dále náleží paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč za každý úkon do podání návrhu na zahájení řízení, tj. celkem 200 Kč (návrh ve věci samé a výzva k plnění).